"Vyšetření na magnetické rezonanci naštěstí vyloučilo vážné zranění křížového vazu, na žádnou operaci nemusím," oddychl si Fleišman.
Ošklivé zranění kolena utrpěl stabilní hráč sestavy Slovanu minulý čtvrtek při Evropské lize v nizozemském Alkmaaru. V závěru utkání, kdy Liberec soupeře svíral, vypálil z dálky levačkou a protihráč mu vzápětí skočil na nohu.
Jak si tu osudnou chvíli vybavujete?
Pamatuju si, že se vykulil balon z vápna a šel mi přímo na levačku. Soustředil jsem se na střelu a ani jsem neviděl hráče, který proti mně skočil. Pak už jsem cítil jen šílenou bolest.
Televize ukázala, jak se vám noha hrozivě prohnula. Viděl jste to také?
Ano, pouštěl jsem si to a nic příjemného to nebylo. Když jsem to viděl, řekl jsem si, že můžu děkovat Bohu, že všechny vazy vydržely. Místo gólu a našeho postupu z toho bylo zranění. Ale lepší chybět měsíc než půl roku.
Jak zní přesná diagnóza?
Mám lehce natržený vnitřní postranní vaz a celkově pohmožděné koleno. Což je relativně dobrá zpráva. Měl jsem v hlavě horší variantu – poškození zkřížených vazů. To by znamenalo operaci a dlouhou dobu bez fotbalu. Bál jsem se toho, protože koleno vážně bolelo.
Jak se léčíte?
Dostal jsem na tři týdny dlouhou ortézu a potom budou následovat další vyšetření. Minimálně po dobu čtrnácti dnů musím být v klidu, pak bych snad mohl začít jezdit na rotopedu. A za čtyři týdny bych mohl být připraven k zápasu.
Takže věříte, že jaro pro vás ještě neskončilo?
Ano. Poslední čtyři pět zápasů bych chtěl ještě stihnout.
Jak teď vaše koleno vypadá?
Je opuchlé a pořád bolí. Pokud sundám ortézu a chci s nohou pohnout, nejde to, zranění je hodně citlivé. Ale den ode dne se to lepší. Pomáhá mi léčba na stadionu – laser, magnety, ledování. Beru taky prášky na zmírnění otoku. Když všechno půjde dobře, za tři týdny bych snad mohl začít běhat.
Tohle je pro vás hodně smolné období. Kvůli zánártní kůstce jste promeškal skoro celou zimní přípravu, teď koleno...
Je to pro mě možná nejhorší období kariéry. Máme začátek třetího měsíce a já z toho dva a půl promarodil. Doufám, že to bude na dlouhou dobu moje poslední zranění. Nikomu bych nepřál takhle vypadnout ze hry, je pak těžké se dostávat zase zpátky. Smůla mě nějak nechce pustit. Věřím ale, že mě to psychicky nesrazí, vrátím se v plné síle a na konci sezony pomůžu klukům bojovat o evropské poháry.
