K národnímu týmu jste se připojil až později, protože Fenerbahce hrálo ještě finále tureckého poháru. Máte jiný program než zbytek mužstva?
V sobotu měli kluci odpoledne volno, já trénoval individuálně s kondičním koučem. Pak jsem jako ostatní sledoval finále Ligy mistrů Real - Atlético. Byl jsem nezaujatý fanoušek, vyhrál šťastnější.
O Ligu mistrů bude v kvalifikaci bojovat i Sparta. Berete to i na sebe, že přicházíte hlavně s tímhle cílem?
Naposledy hrála Sparta Ligu mistrů ještě v době, kdy jsem v ní působil poprvé. Bylo by hezké se do ní zase vrátit. Nejlépe hned tenhle rok. I proto se vracím. Ale také proto, že Sparta hraje každý rok o titul. V Evropě ukázala, že se může měřit s těmi nejlepšími. Sparta si pohárovou jízdou Evropskou ligou získala velké renomé. Když jsem ve Fenerbahce řekl, že jdu do Sparty, všichni věděli, o koho jde. Je to velké jméno. Pokusíme se, aby bylo ještě lepší.
K tomu by určitě pomohl návrat Tomáše Rosického, o němž se mluví. Budete ho přemlouvat?
Kdo Tomáše zná, tak dobře ví, že se přemluvit nenechá. Necháme to na jeho rozhodnutí. My ostatní bychom ho v týmu určitě přivítali. Doufáme, že to tak dopadne a on se vrátí jako já.
Ve vašem případě se mluvilo také o nabídkách z Německa a Francie. Proč jste volil Spartu?
Nejen z Francie a Německa, dokonce i z Ruska. Ve hře bylo i setrvání ve Fenerbahce. Měl jsem to tak, že se buď vrátím do Sparty, z níž jsem před osmi lety do ciziny odcházel, nebo zůstanu ve Fenerbahce. To o mě stálo hodně. Dvakrát jsem byl dokonce u klubového prezidenta. Říkal, že mi dá smlouvu na rok, na dva, jak budu chtít. Poděkoval jsem, nejde o peníze. Kdybych řešil jen finanční stránku, tak bych zůstal v Turecku. Navíc bych byl schovaný před novináři. Počítám totiž, že na mě bude i z vaší strany větší tlak, ale jsem na to nachystaný.
Dá se to chápat i tak, že nabídky z Německa a Francie nebyly od týmů, které hrají o titul?
Dá se to tak říct. Nechtěl mě Bayern, Dortmund ani Paris St. Germain. (směje se) A co se týče Francie, ani mě nelákalo začínat v nové zemi, učit se další jazyk. Chtěl jsem být blízko rodiny, přátel, začít něco budovat. Chtěl jsem domů – a tady byla Sparta jasná volba. Jednali jsme od zimy a svého rozhodnutí nelituji. Kdybych měl vnitřní pochyby, tak bych to nedělal. V zahraničí je člověk daleko od rodiny, přátel. Kdo to nezažil, tak to nepochopí. Často jsem tam byl sám. Když jsem byl dole, neměl jsem se o koho opřít. Když jsem potřeboval něco vyřídit, byl nezbytný překladatel, život v Istanbulu byl bláznivý, poskládá se to. Sparta není krok zpátky.
Nenechte si ujít Nepropásněte fotbalové EURO! Buďte u toho každý den s MF DNES. více |
Byl jste ty tři roky ve Fenerbahce spokojený, když setrvání bylo jednou ze dvou variant?
Tři roky tam utekly rychleji, než jsem čekal. Samozřejmě jsem toho chtěl odehrát víc, než tomu někdy bylo, ale i to pro mě byla zkušenost. Dřív jsem v Leverkusenu odehrál nejvíc zápasů z celého týmu, teď jsem hrál tři roky méně. Aspoň vím, jak se cítí hráč, který hraje pořád, ale i ten, který málo. Pak člověk může lépe pochopit chování kluků v týmu v různých situacích.
Odrazoval vás někdo od návratu do české ligy?
Možná těch lidí bylo víc než těch, kteří by mě vítali. Některé návraty nebyly tak úspěšné, ale já se nebojím. Chci ukázat, že pořád nepatřím do starého železa, stále mám co nabídnout. Cítím se dobře a nemám obavy. Těším se na ty tři roky, možná jich bude i víc... Prostředí na Spartě znám dobře. Změnilo se akorát to, že tenkrát jsem byl nováček, nadějný kluk, teď bude má pozice jiná.
V jaké jste formě? Jak už jste sám zmiňoval, ve Fenerbahce jste nehrál tolik, jak byste si představoval.
Za celou sezonu jsem poskládal tolik zápasů, jako bych hrál českou ligu. Navíc jsem trénoval vedle hráčů jako Van Persie, Nani, to vám taky něco dá. Možná to je výhoda, že jsem toho neodehrál tolik, protože budu mít síly na Euro. Třeba na finále Ligy mistrů bylo vidět, že už hráčům docházelo a braly je křeče.
Od Eura očekáváte co?
Soupeře máme, myslím, přečtené. Není to jednoduchá skupina. Záležet bude na momentální formě. S Turky jsme hráli kvalifikaci, s Chorvaty přátelák, i proti Španělsku jsme před pěti lety zázračně vedli o poločase 1:0. Stát se může cokoliv. Když přidáme dalších zázračných 45 minut, bude to dobré. (směje se)
