Rodinný klan z Dolního Benešova čekají tradiční vánoční bitvy. Až se kluci Baránkovi připojí k tátům, zase to na tradičním halovém turnaji bude jiskřit. Mladí podědili fotbalovou šikovnost, ale tátové nejsou ve věku, že by chtěli prohrávat.
Zatím to nikdo z nich nedotáhl do reprezentace, ale Jan junior se v roli elegantního stopera možná blíží. „Jako táta bych mu to strašně přál, ale jako chlap od fochu si myslím, že je to jen zbožné přání, sci-fi,“ říká Jan Baránek starší.
Pamatujete si ho? Za Drnovice či Opavu odehrál ofenzivní záložník 339 ligových zápasů a nastřílel 49 gólů. Teď však říká: „Honzík už je dál. Já o titul nikdy nebojoval.“
Na podzim za Plzeň odehrál 13 zápasů, dal čtyři góly, sestřelil třeba Spartu a v hodnocení MF DNES patří k nejlepším. Na jaře ho čeká boj o zlato.
Z vašeho syna je skokan roku. Vnímáte to stejně?
Víte, jemu se před rokem z Ostravy moc nechtělo. Pravidelně hrál, zlepšoval se, byla dobrá parta. Dlouho jsme to spolu probírali. Nechtěl riskovat, že kvůli přestupu do Plzně přijde o mistrovství Evropy jednadvacítek. Teď nelituje. Nabralo to spád, který nikdo z nás nečekal.
Už Honzovi neradíte?
Dávno ne. Bavíme se o fotbale, ale nepitváme jeho hru. On si Honzík uvědomuje sám, když udělá chybu. To je asi nejlepší vlastnost, kterou může mít. Má sebereflexi a je sebekritický, což ho posouvá nejvíc. Teď už nepřijde a nezeptá se: Taťko, co jsem měl udělat líp?
Takže penalta, kterou způsobil při Evropské lize v Bělorusku...
To byl zkrat, vyloženě zkrat. Jakmile jsem v televizi viděl, že se rozbíhá blbě, vyhrknul jsem: To bude průser! Prostě hloupost, která ho poučí natolik, že ji snad příště neudělá. Honza přitom skluzů využívá dost, díky přehledu a správnému načasování trefuje míč.
Jaký jste vlastně fanoušek?
Dost emotivní. Stává se mi, že třeba na deset minut odejdu z tribuny, abych se zklidnil. Nedokážu ten stres vstřebat.
Honza mi vyprávěl, že jste ho v rodinných sportovních bitvách vždy porážel. Bylo to k něčemu?
Bylo, protože nedostal nic zadarmo. Ani mě porážky nebaví, tak proč bych mu zápasy ulehčoval? (úsměv) Doma máme na zahradě kousek trávy, tak jsme mydlili fotbálek jeden na jednoho a on neměl šanci. Zdědil po mně soutěživost, takže pak sám dával nemilosrdný klepec mladšímu bráchovi Alešovi. Ten to odskákal nejvíc.
Vzteká se syn, když prohrává?
Dře, nic nevypustí, ale když vidí, že nemá protizbraň, ztrácí hladovost. Hlavně v tenise.
Roztřískal někdy raketu?
To bych mu dal! Doma máme priority nastavené jinak. Třeba maturitu si udělat musel, přes to nejel vlak. On si věcí váží. My Baránkové máme v genech soutěživost po mém tátovi. To byl přeborník Prajzka. Co dostal do ruky, to mu šlo. Neměl sice takovou vůli jako my dva, ale předal nám geny.
Myslíte, že vaši kariéru syn jednou překoná?
Už teď je dál. Já hrál sice ligu přes 15 let, ale býval jsem v průměrných klubech, kde se za úspěch považovala záchrana. Honza kope o titul a poháry. To se mi nikdy nepoštěstilo.
Vy jste byl ofenzivní záložník, nevadí vám, že se junior nepotatil?
Byl bych radši. Jako kluk střílel hodně gólů, bral jsem ho na trénink skoro každý den. Okukoval, jak se dělá velký fotbal a co všechno se musí obětovat. Jiní kluci měli talent od pánaboha, ale teď hrají divizi, protože jim chyběla vůle k odříkání.
Trochu jste utekl z otázky.
Když ho v dorostu Baníku poprvé šoupli na stopera, moc se mi to nelíbilo. Dnes uznávám, že je to pozice přesně pro něj. Má přehled, dobře čte hru, je chytrý, konstruktivní.
Taky má čich na góly. Na podzim sestřelil Spartu, Jablonec, Duklu i Teplice.
Vzhledem k postavě by se klidně mohl prosazovat víc. Hlavu má silnou, ale supersnajpr to není.
Štve vás něčím?
Na hřišti ničím, zraje a zlepšuje se. Možná by nemusel tolik riskovat při rozehrávce. Někdy trnu. On chce být konstruktivní za každou cenu, ale měl by pochopit, že míň bývá někdy víc.
A co v civilu?
Kvůli mamince by mohl volat víc domů. Ozve se po zápase a pak třeba čtyři dny nic.
