Jaké bylo vaše první volební období?
Nebylo jednoduché. Do fotbalového prostředí jsem přišel zvenku, byla to pro mě nová zkušenost. Něco zcela odlišného, než jsem znal z profesionálního fotbalu. Díky těm třem rokům jsem pochopil fotbal v celé jeho šíři.
Bylo to pro vás úspěšné období?
Práce mě bavila, dařilo se nám realizovat věci, na kterých jsme se dohodli. Není důležité, jestli to považuji za úspěšné období já, spíš jestli to stejně vidí i pražské kluby.
Co myslíte?
To se musíte zeptat jich. Vidím dost věcí, které se povedly. Většinu z nich jsme mohli udělat rychleji, možná i lépe. Ale to zásadní se podařilo. I proto jsem se rozhodl kandidovat znovu. Nebavilo by mě jít do funkce jen proto, abych ji měl. Chtěl bych dotáhnout další projekty.
Do voleb proti vám nejde protikandidát. Považujete to za znak toho, že je vaše pozice neotřesitelná a máte velkou podporu?
To může být jedna interpretace. Mám ale i druhou. Nezdá se to, ale s touhle funkcí je spjatá velká odpovědnost. Dnešní doba pro amatérský fotbal není lehká, hlavně zajištění financování. Drtivá většina funkcionářů má starosti ve svých klubech. Ty jsou pro ně důležitější než kandidovat do dalších pozic.
Po Praze se ale říká, že by proti vám kandidoval jen blázen. To se poslouchá dobře, ne?
Já tohle neřeším. Když jsem na tuhle pozici kandidoval poprvé, spousta lidí to zpochybňovala, včetně tehdejšího předsedy velkého svazu Ivana Haška. Že tomu nerozumím, že je to mocenská pozice a podobné nesmysly. Chtěl jsem pražskému fotbalovému hnutí dokázat, že můžu něco přinést. Tři roky jsem se snažil, aby za mnou něco zbylo, což se podařilo. Asi proto se s mými vizemi všichni identifikují a nemají lepší alternativu. Protikandidát není, což mě utvrzuje v tom, že cesta, na kterou jsem se s kolegy před třemi roky vydal, je správná.
Co se vám ve funkci předsedy během tří let podařilo?
Výrazně jsme zkvalitnili webové stránky, vydáváme časopis, proplácíme klubům v mládežnických kategoriích náklady na rozhodčí, přebor mužů získal generálního sponzora, hraje se s jednotnými míči. Podařilo se nám několik mládežnických projektů. Do klubů jsme dodali bezpečné branky, dáváme jim poukázky na sportovní vybavení. Těch věcí je celá řada.
Taky jste do pražských klubů posílali finanční příspěvky. Kolik přesně?
Mezi kluby se rozdělily miliony z komerční sféry. Přesně to řeknu na sobotní valné hromadě.
Slyšel jsem názor, že si takhle kupujete hlasy. Co vy na to?
Snažím se do klubů dávat, co nejvíc toho seženu. To by měla být role každého předsedy. Když za vámi stojí víc než stovka klubů, je vaše vyjednávací pozice s partnery o dost snazší. Není to o kupování hlasů nebo vlivu. Kdo se nechá zvolit, měl by zkrátka přinést peníze nebo nějakou přidanou hodnotu. Teď je ale před námi doba zásadnějších počinů. Projekty na systémovou podporu fotbalu v Praze jsou nastartované, musíme v nich pokračovat. I to je možné vysvětlení toho, proč není žádný protikandidát.
Mluvil jste o tom, že i ve vaší práci byly rezervy. V čem přesně?
V čase. Mám pocit, že všechno trvá strašně dlouho a mohlo by to být rychleji. Rezervy vidím také v získávání komerčních partnerů, to je další z důvodů, proč chci pokračovat.
Bylo něco, co se vám nepodařilo zrealizovat, ač jste to zamýšlel?
Chtěl jsem fotbal přivést do mateřských škol, místo toho jsme ale realizovali Dětský fotbalový pohár – turnaj pro děti z prvních a druhých tříd. Jeden z hlavních problémů fotbalu vidím v členské základně: čím dál víc rodičů nemá chuť zapojit děti do fotbalu. Chci se proto hlavně věnovat projektům, které přivedou děti k fotbalu.
A dál?
Musíme nastavit systémovou podporu financování sportu a odpovědět si, kdo má co platit. Jak se mají podílet rodiče, městské části, radnice, sportovní kluby a ministerstvo. Třetím tématem je výstavba krajského tréninkového centra s odpovídající infrastrukturou, které by mohly využívat kluby, co mají problémy plnit podmínky FAČR. Pražské týmy sbírají talenty nejen z Prahy, ale i z okolí. Vzniká tady problém, kde mládež rozvíjet. Praha má specifické podmínky, když chcete přistavět kabiny nebo hřiště, panelák či silnici neposunete.
Co vůbec máte z funkce předsedy Pražského fotbalového svazu? Není placená, je s ní spojená jen práce.
Cítím dluh vůči fotbalu. Díky působení ve Spartě jsem se přes noc dostal do vrcholového fotbalu, kam většina lidí stoupá třeba dvacet let. Profifotbal mi otevřel řadu možností a já bych to chtěl fotbalu vrátit. V profesionálním prostředí nikdo nechce dělat nic zadarmo, na druhé straně vidíte masu klubů, které z toho nic nemají a ještě přinášejí, když ne peníze, tak desítky a stovky hodin, které ti lidé fotbalu obětují. Bez nich by vrcholek pyramidy nemohl fungovat. Rád bych lidem dole fotbalový život zpříjemnil a usnadnil.
