kdybyste si, pane cermaku, udelal domaci cviceni, vedel byste dve veci: mic NIKDY nerozvlnil sit nahore, aby pak spadl kamkoliv, to uz je potom jedno, a navic: v roce 1966 nebyla k mani dnesni technologie ... moderni pocitacove modely, ktere vznikly v anglii, nakonec zjistily, ze mic caru nepresel: ani nahore, ani dole, neboli: branka nemela platit ... vysledek byl zverejnen uz pred lety ... zajimave, ze to uverejneni opet rozlitilo mnohe nemecke fanousky, kterym to prislo jako zasah do dosud nezacelene rany, zatimco anmglicka reakce znela, ze jde o ferovost ... no, vitezovi se to rika lehce, rozhodne lepe nez porazenemu, ale ted jste se tady rozepsal o udalosti stare vice nez pul stoleti, ktera uz davno neni zpravou ... vzdyt i ta socha tam stoji desna leta!

Dobrý den. Kdybyste četl pozorně, pochopil byste, že věta o tom, že míč rozvlnil síť nahoře, není moje úvaha, ale citace z Bachramovových pamětí. On tím obhajoval své rozhodnutí, já ho nesoudím.

Socha tam stojí skutečně už dost let, ale o to v článku přece nejde. Jde o připomenutí Bachramova a jeho příběhu, které se teď, v souvislosti s utkáním reprezentace v Ázerbájdžánu, nabízí. Pokud vás nějak pobouřilo, tak se omlouvám :)

David Čermák, iDNES.cz

Velmi dobře si to pamatuji - Anglie ve finále fotbalového turnaje, na takovou raritu se nedá zapomenout! Skoro jako by se tam dostala kupř. Nikaragua či Maledivy. Ten rozhodčí byl samozřejmě podchycen - tenkrát jsem na idnes hned psal, že to nebyl žádný gól, sklidil jsem však pouze spršku mínusů. Není se co divit, bylo 20 let po válce a Němce neměl nikdo rád.