V české lize odřídil přes dvě stovky zápasů, v Evropě se od roku 2002 probíjel všemi výkonnostními kategoriemi až do té nejvyšší. Je v širším výběru sudích pro mistrovství světa 2018 v Rusku.
Teď devětatřicetiletý sudí pomáhá fotbalové asociaci s projektem Pískej - mávej - rozhoduj, který má za úkol přivést k fotbalu nové rozhodčí, jichž je zoufalý nedostatek (více čtěte zde).
„Já jsem začal pískat v šestnácti mládež, v sedmnácti jsem řídil zápasy chlapů ve druhé a třetí třídě na okrese,“ vzpomíná Královec.
Jak se z vás stal rozhodčí?
Asi jako ze spousty mých kolegů. Hrával jsem fotbal a zranil jsem se. Přetržená achilovka. Chtěl jsem u fotbalu zůstat a když v té době byl můj otec předsedou komise rozhodčích u nás na okrese Domažlice, tak mi nabídl, jestli to nechci zkusit.
Po prvním zápase jste chtěl skončit. Proč?
První zápas si člověk pamatuje. V poločase jsem přišel do kabiny a oznámil všem, že končím, že už to dělat nebudu. Kdyby tam nebyl táta a nepodpořil mě, asi bych dál nepokračoval. Díky němu jsem zůstal a dotáhl to nahoru.
To vám tak nadávali, že jste to po prvním utkání chtěl zabalit?
To ne, pískal jsem starší žáky, žádná divočina. Jako fotbalista máte kolem sebe spoluhráče, kolektiv, ale teď jsem vystupoval sám. Necítil jsem se dobře. Tenkrát v šestnácti jsem byl výjimka, dnes v tomhle věku rozhodčí obvykle začínají.
A chtěl jste skončit někdy potom?
Někdy vám taková myšlenka hlavou proběhne. Ale pak si uvědomím, že ten adrenalin, který řízení zápasů přináší, by mi chyběl. A to by bylo ještě horší.
Jak se cítí sedmnáctiletý sudí mezi chlapy?
Byl to křest. Buď vydrží, nebo ne. Rozhodčího nemůže dělat každý. Musí se vyrovnat s tlakem fanoušků, hráčů. Kdo to zvládne, má šanci něčeho dosáhnout. Dnes bohužel do osmnácti můžete pískat jen mládežnické soutěže. Pro mě byla výhoda, že to tenkrát bylo jinak.
Je psychická odolnost pro sudího nejdůležitější?
Jednoznačně. Na mezinárodní scéně procházíme psychotesty, máme tam psychologa.
Je psychicky náročnější pískat Ligu mistrů nebo českou nejvyšší soutěž?
Hezká otázka. Obojí je náročné, ani jedna soutěž není pro mě jako rozhodčího míň nebo víc. Odpovědnost máte vždycky.
Náročnější jsou jistě velké zápasy. Vy na české šlágry Sparta - Plzeň, derby nebo Slavia - Plzeň v poslední době nasazován nebýváte. Co je za tím?
To není otázka na mě, to se musíte zeptat komise.
A vadí vám to? Komise se na podzim vyjádřila ve smyslu, že si vás šetří na jaro, které bývá pro sudí mnohem složitější.
Bavili jsme se, že bych asi řídil derby, které bylo minulý týden. Ale byl jsem pozván na seminář k mistrovství světa, takže to nešlo. Rozhodčí chce pískat ty největší zápasy, i když je zase pravda, že nese kůži na trh. Ale s tím se musí vyrovnat.
Za necelé dva týdny hraje Sparta s Plzní. Budete u toho?
To nedokážu říct.
Stalo se vám, že jste byl delegován na vypjaté utkání a necítil jste se na to? Odmítl jste někdy?
To ne, člověk si musí věřit, musí být zdravě sebevědomý, ale nesmí machrovat. To pak rychle dostanete facku. Zdravé sebevědomí ano, ale ne povýšenecké chování. Ale asi je jasné, že jiný tlak od fanoušků je v zápase, kdy je stadion vyprodaný a jiný, když je tam tisíc lidí.
