"Manželka má zkrátka smůlu, dočkal se až syn," vtipkoval David Rozehnal. "Ale ne, trefa patří oběma, zaslouží si ji." Dva nejbližší si ji zaslouží za lásku, také však trochu za trpělivost.
Na gól čekal Rozehnal dlouhého pět a půl roku a za tuto dobu odehrál za národní tým 57 zápasů. Stačilo ještě 5 utkání a překonal by v dějinách samostatné reprezentace rekord Jiřího Němce, někdejší kapitán týmu se trefil až v 61. zápase.
"Ještě že mám dobrý strečink a zvedl jsem tak vysoko nohu, jinak bych gól nedal," smál se Rozehnal. "Byla to ušmudlaná trefa, ale to nevadí."
Blížil se závěr utkání, když k Rozehnalovi kostrbatě prolétl po rohu míč a on jej ve výšce podrážkou dorazil do sítě na konečných 3:1. "Kdyby tam šel obránce hlavou, asi by rozhodčí pískal faul," uznal po zápase.
Žádný protihráč naštěstí těsně u Rozehnala nestál a sudí místo faulu ukázal rukou na středový kruh. Gól! Gól! Gól! Po tak dlouhé době!
Nezvyklé role střelce se Rozehnal dočkal v nezvyklé pozici v sestavě. Místo tradičního postu stopera přišel do druhé půle coby defenzivní záložník.
Čekání na první gól- ve fotbalové reprezentaci David Rozehnal Tomáš Galásek |
Troufl by si tedy Rozehnal hrát na stejném místě i v klíčové kvalifikaci na Slovensku? "Hrál jsem tam i proti Fabregasovi z Arsenalu i Juninhovi z Lyonu a zvládl jsem to," říkal.
Tehdy však gól nedal, ve středu ano. "Když dal branku Roman Hubník hned ve druhém zápase za nároďák, naštval mě," smál se Rozehnal. "Aspoň že jsem se pak také trefil."
Mimochodem, syna na triku v radosti divákům po vstřelení gólu neukázal. Potomek vlastně už dnes vypadá jinak: při otcově čekání na premiérový gól stačil i on o rok zestárnout.
