Fotbalovému záložníkovi Tomáši Rosickému, jenž v květnu přestoupil do londýnského klubu z Dortmundu, to nevadilo. Pětadvacetiletý muž by rád budil pozornost pouze na hřišti. K tomu však v sobotu, kdy Arsenal vstoupil do ligy, nedostal kvůli zranění příležitost.
Takže jste si zápas na tribuně protrpěl?
Prožíval jsem ho dost. Prohrávali jsme a byly to nervy, protože jsme chtěli zápas otočit. Jak jsem seděl na lavičce, mohl jsem hodně vnímat fanoušky.
Nadchli vás?
Kulisa byla fantastická, člověka do zápasu úplně vtáhne. I když se prohrávalo, lidi pořád řvali. Bylo to něco úžasného.
Ale hráči se na hřišti trápili. Zdálo se mi, že stále něco zbytečně vymýšleli. Nechtělo to na hřišti vás, abyste dal hře řád?
Těžko říct. Není jednoduché dostat se do vápna, když před ním stojí všech deset hráčů soupeře. Dát první gól my, byl by to úplně jiný zápas. Takhle Aston Villa jen bránila a blokovala každý pokus o střelu. Chtěli jsme vyhrát, ale aspoň, že jsme vyrovnali.
Díky sedmnáctiletému Walcottovi...
Věděl jsem jako všichni, že je to tady v Anglii už velká hvězda. Sám jsem na něj byl zvědavý, protože jsme se spolu potkali zatím jen na jednom tréninku, jinak jsme se pořád míjeli. Dokonce jsem ho chtěl vidět ve středu v televizi, když hrála anglická jedenadvacítka. Jenže přijel jsem domů v 60. minutě, kdy už Walcott vystřídal. Viděl jsem ho až dneska a byl vážně výborný.
Však také fanoušci nevyvolávali nikoho jiného.
To má ještě jeden důvod: nezapomínejte, že Walcott je Angličan a těch v Arsenalu moc není. Kromě něj byl vlastně na hřišti už jen obránce Hoyte. Jinak je to u nás hodně internacionální.
Vy se bavíte nejvíc s kým?
Se všemi.
Někdo vám přece musí být bližší.
Já to takhle nechci říkat. Všichni kluci jsou v pohodě.
I hvězdný útočník Henry?
Thierry je velká hvězda, ale na druhou stranu úplně obyčejný kluk, který si na nic nehraje.
Tipuji, že nejbližší je vám gólman Lehman, se kterým se znáte z dřívějška.
Jasně, s Jensem jsme spolu byli dva roky v Dortmundu, takže se můžeme bavit německy, což mi jde přece jen líp než angličtina. Německy se můžu bavit i s Bělorusem Hlebem. S ním jsem to zkoušel i rusky, ale to fakt nešlo.
Angličtina je problém?
To ne. Trenérovým pokynům rozumím a domluvím se. Nemluvím úplně správně, ale problém to určitě není.
Je něco kromě současného zranění problém?
O ničem nevím. Už jsem si zvykl i na jízdu po levé straně, i když to chvíli trvalo. Na začátku jsem jednou vezl člověka z klubu a vjel jsem do protisměru. Ten chlapík si úlekem málem rozbil hlavu o strop. I tohle je ale už v pohodě. Problémem je jen to zranění.
O co přesně jde?
Tahá mě tříslo nebo sval, spíš bych řekl, že je to sval. S takovým zraněním by se nemělo zahrávat, ale dneska už jsem poprvé trénoval s míčem. A i když jsem zranění ještě cítil, myslím, že do středy, kdy hrajeme s Dinamem Záhřeb, bych mohl být v pořádku a připraven hrát. Tohle mé zranění se navíc dalo očekávat.
Očekávat?
Aspoň mi tady říkali, že se něco drobného stalo většině kluků po přestupu do Anglie. Je to způsobeno jiným stylem trénování.
V čem je rozdíl?
Nerad bych se o tom moc šířil. Ale určitě to není v práci s balonem ani v nácvicích herních prvků. Dělají se tady zkrátka určité věci, které jsem zatím nikdy nedělal.
Trénuje se tak i proto, že se tady liga ani přes Vánoce nezastaví?
To nevím, ale sám jsem zvědavý, co to se mnou udělá. Nikdy jsem to nezažil, na Vánoce jsem měl pokaždé dovolenou. Netuším, co od toho mám čekat.
Co vůbec čekáte od Arsenalu? Souhlasíte, že je to pro vás v Anglii nejvhodnější tým, protože hraje kombinační fotbal?
Určitě. Vždycky se mi líbilo, jak Arsenal hraje. I když jsem tu nebyl, rád jsem se na něj díval. Byl to můj oblíbený klub.
Je těžké uvěřit, že jste se do něj dostal? Nepřistihnete se někdy, že si říkáte, jestli to není sen?
Tohle už mám snad za sebou. Spíš jsem rád, že se mi podařilo být v klubu, který hraje tímhle stylem, a teď se v něm chci poprat o místo.
Styl Arsenalu soupeře dráždí, že?
Každý nás bude chtít dokopat. Jsem na to zvyklý z Německa, kde mě okopávali jak bramboru, ale tady to bude drsnější. Všechno je rychlejší a dochází k víc soubojům.
Bude to bolet. To je jasný, to bolí vždycky. Ale já jsem na to připraven.
A jak jste připraven na obrovský tlak?
Tlak? Faktem je, že jsem zatím jediná posila, kterou do Arsenalu přivedli, i když to se ještě může změnit. Takže bych neřekl tlak, ale všichni fanoušci jsou logicky zvědaví, jak to zvládnu.
Čeští fanoušci jsou zase zvědaví, jak zvládnete převzít roli po Pavlu Nedvědovi...
Ale to už tu bylo před dvěma roky!
Počkejte, teď jste starší, vyzrálejší...
Říkám, že to všechno tady bylo před dvěma roky! A tým už se přece dokázal s Pavlovou absencí tenkrát vypořádat, i bez něj hrál slušně kvalifikaci na mistrovství světa. Pak nám Pavel pomohl v baráži a na mistrovství hrál výborně. Že skončil, mě zaskočilo. Čekal jsem, že když teď byl v nominaci na přátelák se Srbskem, že bude pokračovat. Je velká škoda, že se rozhodl jinak, ale musíme to respektovat a zvládnout to.
Vzal byste po Nedvědovi roli kapitána?
Nad tím jsem nepřemýšlel, takže k tomu nemůžu nic říct.
Při středeční porážce 1:3 se Srbskem jste kvůli zranění nebyl, ale určitě jste slyšel, že to bylo z české strany špatné. Jste i tak pro nadcházející kvalifikaci o Euro 2008 optimista?
Co bych to byl za hráče, kdybych optimista nebyl? Ale uvědomuju si, že to budou strašně těžké zápasy. Věřím, že máme kvalitní tým, který je dokáže zvládnout. I když podmínkou je, abychom byli zdraví. Široký kádr kvalitních hráčů nemáme.
Zápas se Srbskem ale opravdu nevypadal dobře.
Tady jsem ho nechytil, ale z ohlasů to vím. Musíme to brát jako vážné varování. I tady se mě každý ptá, jak je možné, že jsme prohráli.
Co odpovídáte?
Že jsem to utkání neviděl.
