Lakšmí vypadá jako trpaslík před Emirates Stadium, novým sídlem fotbalového Arsenalu. Z jeho dresu svítí sedmička a jméno Rosický.
Česká posila si v sobotu, kdy se stadion křtil ostrým zápasem, sedla do třetí řady za lavičku náhradníků. Zraněná třísla ho do utkání nepustila.
Rosický, Lakšmí a dalších 60 tisíc diváků viděli remízu 1:1 s podceňovanou Aston Villou. "Aspoň, že jsme vyrovnali," oddychl si Rosický za gól sedm minut před koncem.
Nebyla to podařená premiéra na prahu Premier League. Arsenal chce soutěž vyhrát, ale hned nabral nečekanou ztrátu. "Nedokázali jsme se prosadit proti hluboké defenzivě soupeře," tvrdil pak jeho trenér Arsene Wenger.
Pomohla koučova modlitba?
Kolik se však za tou strojenou větou skrývá nervů! Ty srazily i elegána Wengera v jednu chvíli na kolena, z nichž sledoval pachtění mužstva za gólem. Byla to koučova modlitba za úspěch ve fotbalovém chrámu.
Emirates Stadium, na němž klub hraje, to je umělecké dílo. Hráči na něm však v sobotu stvořili fotbalový kýč. Pavučina narážeček, s nimiž se snažili překonat obrannou pevnost soupeře, vypadala originálně, ale brzy začala štvát.
Hra Arsenalu měla hodně společného s křeslem, které krásně vypadá, ale nedá se na něm sedět. Obojí vás oslní, než si uvědomíte, že to k ničemu není.
"Shoot! Vystřel!" Takový pokřik se nejčastěji nesl po tribunách, které se okolo hřiště vzpínají podle přání architekta do čtyř obrovských vln.
Vystřelit? Možností byla spousta, ale hráči jako by si v dobrých pozicích říkali: "Počkat! Co kdyby šlo vymyslet ještě něco lepšího!" "Shoot! Vystřel!" Prosbu svým slabým hláskem možná křičel i malý Lakšmí. A možná i jeho dospělý krajan, další Ind, který si po stadionu vykračoval v Rosického reprezentačním dresu.
Český fotbalista však není jen miláčkem Indů: lidí s jeho jmenovkou na zádech byly v hledišti desítky.
Rosický nejspíš v sobotu týmu chyběl. Třeba by zlomil prokletí hluchých narážeček tou jedinou správnou, finální. Třeba by místo přihrávky napřáhl k přesné střele. Třeba...
Walcott místo Rosického Emirates Stadium nakonec zrodil jiného hrdinu. Anglická kometa, sedmnáctiletý Theo Walcott, vběhla v půlce druhého poločasu na trávník a zajistila Arsenalu bod.
Snědý teenager s upravenými kotletkami zastínil všechny. Byl to jeho první start v Premier League, předtím si kuriózně odbyl debut v anglické reprezentaci.
Při premiéře za Arsenal si v sobotu počínal se sebevědomím mazáka. V útočných nájezdech byl jako lavina a nacentroval na vyrovnání.
I letadlo, které právě přelétalo nad hřištěm, se možná zachvělo v turbulenci nadšení. Lidé ještě věřili ve vítězství, ale to už by chtěli moc. Stadion byl pokřtěn remízou.
Lidé vstali z červených sedaček a cestou do hospod minuli obří dělo ve znaku klubu, který zvenčí zdobí stěnu nového stánku za 16 miliard korun. Kdo ušel necelý kilometr, narazil na stařičké Highbury, do minulé sezony letité sídlo klubu.
Teď z něj zbyla snad jen stará paní Margaret, jež i na novém stadionu roznáší trenérům nápoje.
Highbury, to je pro fanoušky stará láska, na niž se nezapomíná. Emirates je nová a stejně silná vášeň.
Arsenal na něj znovu vyběhne už ve středu proti Dinamu Záhřeb v kvalifikaci Ligy mistrů. Už asi s Rosickým v sestavě.
