Ale v klubu, v Dortmundu, to bylo opravdu velké trápení...
To bylo. (kyselý úsměv)
Všechno směřuje k tomu, že v létě odejdete. Je to tak?
Pořád nic nevím, ještě se nic neděje. Uvidí se.
Jak jste se rozloučili?
Normálně, řekli jsme si čau. Nic víc. Hned jsem odjel do Prahy.
Cíle se opět nesplnily, skončili jste až šestí. Co se bude dít v Dortmundu?
Do poslední chvíle jsme hráli: buď o Pohár UEFA, nebo Intertoto. Vyšla ta horší varianta, pak jsem odjel. Nemám ponětí, co se bude dít. Patrně přijde velká čistka.
Kdy se máte v klubu hlásit?
Až odehraju finále Eura. Pak mám zavolat. (úsměv)
Poslední dva zápasy vás kouč Sammer posadil na lavičku a do hry pustil jen na pár minut. Co se stalo?
Měl jsem trochu teplotu, ale hrát jsem mohl. Prostě sází na jiné.
To je divné: kapitán a skoro nejdražší hráč? Ztratil ve vás důvěru, nebo jen zkoušel míchat sestavou?
Podívejte, celý půlrok hrajeme divně. Začátek se nám nepovedl. A trenér začal šachovat s mužstvem. Jen dvakrát jsem hrál na svém fleku, uprostřed. Poprvé proti Schalke, to jsem si nechal dát červenou kartu, a pak proti Bayernu. Pak jsem to zkoušel na pravém křídle a jako osobní hlídač v záloze. Na mém místě se chytil Frings a pak se tu ještě vedly řeči, že nemůžeme hrát vedle sebe. Přitom loni i v Lize mistrů proti Arsenalu nebo Realu nám to šlo náramně.
Vysvětlil vám to trenér - jako bývalý špičkový hráč přece ví, že stabilita postu přispívá k výkonu. Nebo jste měli nějakou rozepři?
Ne, žádnej problém nebyl. Jen s tím vším prostě nejsem spokojenej.
Taky jste byl třikrát zraněný. Hledal jste společnou příčinu?
Byla to souhra náhod. Samá nefotbalová zranění. Slepák, bolavá záda, pak zlomená ruka. Jsem rád, že jsem neměl nic aspoň s nohama. (úsměv)
Přispěla ke zdravotním potížím i špatná psychická situace?
Asi trochu jo. Přemýšlel jsem o tom ze všech stran. Byl na mě obrovský tlak. Jako kapitán jsem se musel zajímat i o to, o co jsem nechtěl. A pak se nestačil soustředit na fotbal. A teď jsem první na odstřel... Ale nestěžuju si, s tím se musím porovnat.
Jak to dopadlo s penězi, přijdete o hodně?
Platí původní dohoda. Za uplynulou sezonu nám strhnou dvacet procent. Příští se už pojed e podle platn ý c h smluv, ale zkrátí se rozpočet. Končí Reuter a Herrlich, odchází Amoroso a prodávat se bude dál. Bankrot klubu nehrozí.
Takže počítáte s loučením. Kam byste rád šel?
Kdo zamě dá peníze, tam půjdu. Na mně to záleží jen málo.
Tak dobrá: Liverpool, který čeká podobná revoluce jako Dortmund, ale jsou tam dva Češi, nebo kdysi vysněná španělská liga?
Nedá se koukat na to, kde jsou naši. První rok v Dortmundu jsem byl taky sám a šlo to. I když s Dinem Kollerem mi je líp.
Letošní rok byl pro vaši rodinu prokletý, nedařilo se ani bratrovi Jiřímu - nedostal šanci ve Spartě, neprosadil se ani v Jablonci.
Jo, to bylo blbý. Ale moc jsme to spolu neprobírali. Měli jsme důležitější věci. (smích) Ale bohu- žel ani spolu nestihneme společnou dovolenou.
Poprvé, že?
To je pravda. Brácha za mnou snad přijede do Portugalska na Lotyše.
Asi se tam hodně těšíte.
Mám obrovskou chuť. Jsem při síle. Nemám být z čeho unavený.
Ale zase na vás bude větší tlak, lidi chtějí vidět „Rosu“, krále kliček, báječných šajtlí!
Před čtyřmi lety jsem byl na E u r u v Nizozemsku v jiné situaci, měl jsem zaskočit za potrestaného Patrika Bergra. Ale letos se chce víc. Pavel Nedvěd a Karel Poborský to budou strhávat, a hned za nimi musíme být připraveni připojit se my, další. Vím to.
Toužíte se ukázat nejvíc Němcům?
Hlavně abychom je přehráli. Mám pocit, jako by se nás trochu báli. To musíme využít. Dokonce říkají, že jsme favority na postup ze skupiny my a Nizozemci. Jenže to je zase blbost. Před dvěma lety před baráží to Belgičani říkali taky, a jak to dopadlo. Hlavní favority hledejme jinde a hrajme co nejlíp.
