Rosický neměl s předstihem, stejně jako další reprezentanti, informace, že Nedvěd v týmu skončí.
"Domníval jsem se, že když bude mít méně zápasů v Juventusu a když byl v nominaci na první zápas, tak si působení prodlouží. Zvlášť když na mistrovství bylo vidět, jak moc nám jeho výkon pomohl," popisoval své překvapení z toho, když mu v úterý došla od kamaráda zpráva, že na tiskové konferenci Nedvěd oznámil konec.
Sám v Praze nebyl, doléčuje zranění stehenního svalu. Odchodu Nedvěda lituje, stejně jako další hráči.
"Je to velká škoda. Ale musíme si uvědomit, že tak to ve fotbale i v životě chodí. Je to jeho rozhodnutí, které my nemáme co komentovat a on na něj má právo," tvrdil Rosický, který ale ani nyní nevidí budoucnost mužstva tak černě jako někteří experti včetně bývalých reprezentantů.
Jako hlavní důvod uvádí, že pro tým není Nedvědova absence novou zkušeností. "Ve stejné situaci jsme přece byli před dvěma lety na začátku kvalifikace o mistrovství světa. Samozřejmě že přítomnost Pavla, ale třeba i Karla Poborského síle týmu přidávala. Vždyť jen při zaslechnutí jejich jmen soupeř zpozorněl. Ale my se nemůžeme na nic vymlouvat a je pouze na nás, abychom dokázali vyhrávat i bez nich," řekl odhodlaně.
V zákulisí se spekuluje, že by Rosický měl navléct i kapitánskou pásku, aby mu role šéfa týmu byla svěřena kompletně. "O tom jsem skutečně zatím nepřemýšlel. Stejně jako před dvěma lety slyším ze všech stran, že zodpovědnost bude na mně, ale to není nic nového," naznačil, že výměnu rolí reprezentačních lídrů bere s nadhledem.
O to více ho zaskočila prohra 1:3 ve středečním utkání se Srbskem. "Velké závěry z toho výsledku dělat nelze, ale nikdy není příjemné prohrát generálku. Přesto věřím, že do zápasu s Walesem vstoupíme úplně jinak a znovu ukážeme svoji sílu. Bude to ale těžká skupina, měl jsem sám možnost vidět Iry i Wales v akci v televizních přenosech, o Němcích a Slovácích snad ani mluvit nemusím," prohlásil Rosický.
Spoluhráčům z národního mužstva po utkání raději ani nevolal, aby nejitřil jejich rány. "S Honzou Kollerem si voláme, i když je nyní v Monaku, a před Srbskem jsme spolu také mluvili. Ale po té prohře jsem raději nechtěl nikoho provokovat, nechal jsem kluky být v klidu," uzavřel se šibalským úsměvem na tváři debatu na téma reprezentace.
