Kvalifikační zápas o postup na mistrovství světa proti Dánsku se v Olomouci hraje už v pátek.
Obě nepříjemnosti, zdravotní i sportovní, ho potkaly ve středu v Mnichově. Nejdřív od jednoho z protihráčů Bayernu schytal koňara. "Klasickýho, ale hrál jsem s tím," podotkl.
Přestože s Arsenalem soupeře porazil 2:0, do čtvrtfinále postoupil německý tým. "Vyhrajete na Bayernu o dva góly, ale nepostoupíte. To je strašně divný."
Za vaše vyřazení mohl první zápas v Londýně, který hosté vyhráli 3:1. Souhlasíte?
Samozřejmě. V odvetě pak už je těžké s tím něco udělat. První zápas, to bylo zklamání.
Není to jediné zklamání, které na jaře prožíváte. Poté, co jste během podzimu vyléčil achilovku, nedostáváte příliš příležitostí v zápasech. Přitom, když nastoupíte, tak patříte k nejlepším. Cítíte to tak?
Nelíbí se mi to, ale není na místě, abych mluvil o sobě. To Arsenal nepotřebuje. S klubem, který mám tak strašně rád, do poslední chvíle budu bojovat o čtvrté místo, aby příští rok mohl hrát Ligu mistrů. Já si stěžovat nechci, i když o tom s vámi takhle mluvím.
Pro vás není záhadou, že v klubu nastupujete tak málo?
Je jasný, že bych chtěl hrát víc. To bez debat. Cítím se velmi dobře. Když mě trenér postaví, tak splním, co po mně chce. Myslím si, že hru oživím, že se nemám za co stydět.
To souhlasí, ale proč nehrajete víc zápasů?
To je v kompetenci trenéra, je to jeho tým. Já o tom nerozhoduju. Nemůžu dělat nic jiného než trénovat a přesvědčit ho, že do sestavy patřím. Pořád si myslím, že když hraju, tak mám týmu co dát. Ale sám se postavit nemůžu.
Je to pro vás frustrující?
To je moc silné slovo. Když budu frustrovaný, tak to ničemu nepomůže. Ani mně, ani Arsenalu. Musím být připravený, protože nevím, kdy naskočím. Když se zaseknu, tak se mi to vymstí. Když budu hrát špatně, tak už si příště nekopnu. Ale přitakávám, není to pro mě jednoduché.
Kouč Wenger o vás hezky mluví, chválí, vy hrajete dobře, ale další zápas sedíte. To je opravdu zvláštní. Vám to tak nepřijde?
Těžko se mi na to odpovídá. Přesvědčil jsem sám sebe, že na to nebudu myslet. Kdybych se v tom začal utápět, tak to bude jen špatně.
Vysvětlil vám to alespoň? Přece jen vám není dvacet.
Vyloženě ne. Když jste ve velkém klubu, tak vám každé rozhodnutí z týdne na týden vysvětlovat nikdo nebude. Ale mám být trpělivý.
V národním týmu máte jistotu, že v sestavě chybět nebudete.
Jistotu nemáte nikdy, když to řeknu obecně. Hlavní je, abychom vyhráli.
