Útočník si natáhne nohy pohodlně před sebe, rukou si na nich mimoděk uhladí tepláky a nahodí tradiční rozpačitý úsměv, co se tak dokonale nehodí k jeho suverénní statistice historicky nejlepšího reprezentačního střelce.
"Je tady nový trenér, nový realizační tým, pár nových kluků, jinak je to pořád stejné," prohodí podle očekávání.
Chcete-li se dojímat nad comebackem hrdiny, pusťte si Návrat do Could Mountain. Návrat Kollera provází místo patosu prostá slova.
Rozhovor s Janem Kollerem zde |
Proto nyní mluví o tom, jak si nepřipouští nevděčnou roli spasitele, promne si strniště na tváři, když chválí sobotního soupeře, a nevidí, že za ním prochází Rosický, právě když líčí, jak si s ním na hřišti rozumí.
Tomáš Rosický, druhý magnet diktafonů, jde v čele karavany reportérů, zjevně v dobrém rozmaru. Vzpomíná třeba, jak si zahrál s kapelou Tři sestry, a v duchu refrénu "život je takovej a jinej nebude, dokud mý tělo platnosti pozbude" s úsměvem podotkne: "Něco na kytaru zvládám, ale pořád si myslím, že jsem lepší fotbalista."
Jistě, jistě, jen blázen by se o to přel. Stejně jako o to, jestli má záložník formu: samozřejmě má, snad i tu herní, určitě však na vtípky.
Tomáši, budete kapitánem?
"Nevím, zda kapitán ještě jsem, protože od doby, kdy jsem tu byl naposledy, se vyměnili dva kouči."
Vy nechcete být kapitánem?
"Neřeknu přece, že nechci být."
Celých 19 měsíců se mluvilo o tom, že chybí kapitán týmu.
"Aha, to já ani nevím..."
Tomáš Rosický byl při kontaktu s novináři uvolněný.
O pár metrů dál končí s rozhovorem Koller. On a Rosický spolu v reprezentaci nehráli téměř dva roky, naposledy 17. listopadu 2007 ve vítězném utkání proti Slovensku.
"Tenkrát už ale o nic nešlo," vybaví si Koller kvalifikaci o Euro 2008, jež už měli Češi v době utkání jisté. Poslední duel se Slováky, březnovou porážku 1:2, viděl v televizi v restauraci Českého domu v Moskvě: s dalšími českými hráči Jarošíkem, Kaloudou a Markem Čechem museli strpět jásot slovenských spoludiváků, teď se může Koller postarat o pomstu. "Moc se na sobotu těším. Je to zápas o všechno, to mám rád."
Pak se zvedá a na svět se opět dívá z výšky, je k nepřehlédnutí. Bude tomu tak, doufejme, i na Slovensku a ve středu proti San Marinu.
A dál, co bude dál?
"Ježíš, nevím, co bude za týden!"
