Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Rosický a Koller jako P+P v hokeji

16 2002
Teplice - Hokej má své P+P. Tedy Pateru s Procházkou, dva báječně sehrané útočníky. Ve fotbalové reprezentaci se možná rodí podobně smrtící duo. R+K aneb Rosický s Kollerem. „Hrajeme spolu naslepo, automaticky,“ přiznává útočník Jan Koller. On, dvoumetrový kolos, a střízlík Tomáš Rosický jsou na sebe zvyklí ze společného angažmá v Dortmundu. Nacvičenou spolupráci vnášejí i do národního týmu. Naposledy to dokázali v sobotu v Moldavsku. Tady je nejcennější ukázka jejich sehranosti: záložník Rosický si v 69. minutě narazil s Kollerem, vytvořil si tím prostor, vřítil se do šestnáctky, kde byl sražen.

Po penaltě vedlo Česko 1:0, zlomový moment zápasu tak zařídil dortmundský pár. „Mít v mužstvu dva takhle sehrané hráče je určitě pomoc,“ uznává i trenér Karel Brückner.

Každý z těch dvou má přitom odlišné úkoly. „Malý Mozart“ Rosický hru tvoří a Kollera hledá rozehrávkou. Ten, se svou postavou mezi obránci někdy jako Gulliver v říši Liliput, mu míče naráží zpět, sklepává je pro něj do volných prostorů.

Systém výborně klape. Zdá se, že čím dál líp. „Když Honza přišel do Dortmundu, chvíli trvalo, než si zvykl. Jak spolu hrajeme déle, souhra se vybrušuje,“ tvrdí Rosický. Oproti hokejovému P+P jsou tu rozdíly. Kromě toho, že to není Blue Line, ale podle klubových barev spíš „Letka žlutočerných vos“, a že hrají v kopačkách, a ne na bruslích, mají Rosický a Koller pestřejší možnosti. Nesoustředí se výhradně jeden na druhého, využívají toho, že kolem sebe mají víc spoluhráčů.

„Jak dostanu míč, zvedám hlavu a hledám někoho před sebou, nejen Kollera,“ líčí Rosický. „Je ale fakt, že na něj se dá hrát hodně vzduchem. Znám to z tréninku, když proti němu hraju: při jeho výšce ho nemám šanci přeskočit. A obíhat ho? To už je míč dávno jinde.“ Přesně na tohle se spoléhá i v zápasech. Součinnost navíc nemusí speciálně trénovat - oba si k ní řeknou pár základních údajů, žádné extra podrobnosti. Ani Brückner jim nijak zvlášť neradí.

Koller spíš instinktem z pohybu parťáka vycítí, kam mu míč poslat, aby to bylo nejvýhodnější. Je to poměrně čitelný systém, žádné novinky v něm příliš vymýšlet nelze. Vtip je v tom, že se jen těžko brání. „Někdy vůbec,“ tvrdí Rosický. „Když mi Honza udělá prostor, chodím občas i sám na bránu.“

Spolupráce R+K se navíc nezužuje pouze na hru před šestnáctkou. „Může také přinést ideální přechod do útoku,“ vysvětluje Koller. „Když si míč narazíme uprostřed hřiště, má soupeřova obrana problémy se zformovat.“ V sobotu v Moldavsku se úloha „dortmundského“ stylu ještě víc zvýraznila. Těžký terén téměř nedovoloval útok pomocí kombinace, akce přes Kollera byly většinou jedinou možností, jak se dostat k šancím.

A Koller s Rosickým byli v této taktice nejvýraznějšími postavami. „Přesně tohle Honzovi sedí,“ míní Rosický. „Když takhle bude pořád hrát, bude dávat ještě víc gólů, než dává.“ Co dnes oba předvedou s Běloruskem?

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze