Ale vydat se potom za českou jedenadvacítkou na mistrovství Evropy jste už odmítl.
"Probíral jsem tuhle možnost jak s trenérem Brücknerem, tak s Beránkem mockrát. Ale chci hrát proti Itálii naplno a ne si podvědomě nechávat nějakou rezervu na jedenadvacítku. Tak jsem si všechno nechal projít hlavou a rozhodl jsem se po Itálii tuhle sezonu ukončit."
Ten poslední zápas ve skupině proti Řecku byste ve Švýcarsku opravdu nezvládl?
"Ono nejde o to, jestli bych ho zvládl. Jak říkám, mám toho dost, bolí mě celé tělo. Samozřejmě bych ho zvládl, ale je otázkou, jak by to zvládnutí vypadalo. Chci řít, že v tomhle stavu bych klukům nepomohl."
Takže ze všeho nejvíc se asi těšíte na dovolenou.
"Už aby tady byla. Ale ještě nevím, kam se s bráchou Jirkou vydáme. Jemu začíná příprava v rakouském Bregenzu už 3. června, tak na společnou dovolenou budeme mít čtrnáct dní. Doufám, že si jí užijeme."
Když už jsme u dovolené, mohli bychom pro jednou fotbal opustit a nahlédnout do vašeho soukromí?
"Záleží na tom, co vás bude zajímat. Zkuste to."
Tak například - u jedenadvacetiletého příjemného mladíka není zrovna obvyklé trávit dovolenou s bratrem. Co takhle s přítelkyní?
"Až nějakou budu mít, tak s ní asi na tu dovolenou pojedu."
S tou dívkou ze skupiny New Golden Kids, jak se před půl rokem psalo, to nevyšlo?
"Nemělo co vycházet. Loni v prosinci se mi líbila na vyhlášení Fotbalisty roku, tak jsem si na ni sehnal mobil a dvakrát jí zavolal. To je všechno, nikdy jsem se s ní nesešel."
Proč takový konec?
"Ona se pak v jednom časopisu vyjádřila ve smyslu, že mezi námi přeskočila jiskra, nebo tak nějak. Jenže žádná jiskra nepřeskočila. Vadilo mi, že si vymýšlela, že se dělala zajímavou. Proto jsem ji vypustil."
Ale není přece jediná na světě. Hezkých děvčat běhá všude dost.
"Neříkám, že neběhá. Na kluky rozhodně nejsem a s holkama se pobavit dovedu. Ať už v Dortmundu, nebo doma. Jsem prostě jako jiní mladí kluci. Ale tím nechci říct, že mám každý měsíc jinou. Vážnou známost, nebo jestli chcete přítelkyni, nemám jen proto, že mě ještě žádná nechytla za srdce."
A nemáte strach, že se na vás nějaká vypočítavá kráska nalepí jen kvůli vašim penězům?
"Že bych měl strach, to se říct nedá. Ale něco na tom asi bude. Jenže co s tím nadělám? To mám v klubu říct, že si chci najít nějakou upřímnou a bezelstnou, tak ať mi dávají třeba jen pět set měsíčně? A vlastně, vždyť si žádnou nehledám, zatím nemám kam pospíchat."
Ale stejně to vypadá, že zrovna pro takovou partii, jakou rozhodně jste, bude paradoxně nečekaným problémem někoho si najít.
"No, někoho si najít, seznámit se a pěkně to rozjet, v tom bych problém neviděl. Jestli mi rozumíte. Ale vy nejspíš myslíte, co potom dál. Tak to uznávám, to už pak bývá horší."
Jak to tedy uděláte, až vás nějaká slečna opravdu zaujme? Až se vám jednou na rande to srdce opravdu splašeně rozbuší.
"Musím si věřit, že potom dokážu rozpoznat, jestli stojí víc o Tomáše než o jeho bankovní konto."
Máte v Dortmundu kromě spoluhráče Jana Kollera nějaké další kamarády?
"Mám. Když jsem s obrovskou pompou do Borussie přišel, málem jsem ani nemohl vyjít na ulici. Tak mi klub přidělil asi třicetiletého chlapíka, který mi vlastně dělal ochranku. Časem jsme se skamarádili a občas spolu vyrazíme na dobrou diskotéku, nebo na nějakou soukromou párty. Přes zimu jsem se zas chodil bavit s opuštěným brazilským spoluhráčem Ewerthonem. Jeho dvě malé děti totiž byly v tom nečase v jednom kuse nemocné, tak s nimi jeho žena odletěla domů do Brazílie."
Mimochodem, zmínil jste se o bankovní kontě. Peníze vás ještě nezkazily?
"Snad na to nevypadám. Jsem přesvědčený, že nezkazily."
Utrácíte hodně?
"Je pravda, že si můžu koupit co chci, a zajet nebo zaletět si kam chci. Ale určitě nerozhazuju jen proto, že na to mám. Rád se třeba dobře oblékám, tak se jednou za půl roku sejdeme s bráchou a nakoupíme si opravdu luxusní oblečení. Jenže já nakupuju strašně nerad, nemiluju chodit po obchodech, takže žádné perličky o nějakém velkém utrácení ode mě slyšet nemůžete."
Jakou nejdražší věc jste si zatím pořídil?
"Auto. Je to takový polosportovní mercedes. Automobilovým fanouškům můžu prozradit, že je to typ CLK 65 ANG."
A můžete prozradit i jeho cenu?
"Ještě v markách stál sto osmdesát tisíc. Ale jsou i dražší auta."
Když jste si pořídil napůl sportovní vůz, to nejspíš budete vyznavačem rychlé jízdy.
"Jak kdy. Takovým tím závodníkem amatérem, který se předvádí za každou cenu, rozhodně nejsem."
Říkáte jak kdy. Přiznejte, kolik jste ze svého oblíbeného autíčka vytáhl?
"Říkali mi, že je v něm omezovač rychlosti na dvě stě čtyřicet kilometrů za hodinu. Tak jednou, když jsem jel z Dortmundu po prázdné dálnici domů, jsem to otestoval. Na takové rovince jsem to přišlápnul a koukám, na tachometru je dvě stě sedmdesát. Tak jsem hned dal nohu z plynu dolů, protože to už jsem se fakt bál."
Vedle parádního auta jste si prý v Dortmundu pořídil i pěkný dům.
"To jsou ty drby. Já si ho nepořídil, mám ho pronajatý. Není ani malý, ani velký. A nepronajal jsem si ho z rozmaru, ale proto, že u mě často bývají rodiče."
Ale nebylo by lepší mít dům vlastní?
"Bylo, ale leda tak někde u moře, kam by člověk třeba jezdil na dovolenou a i jinak se tam rád vracel. Ale víte, jak to ve fotbale chodí. Najednou vás prodají a co pak budete dělat s barákem v Dortmundu."
Být veřejně známou a obdivovanou osobou je jistě příjemné. Můžete ale říci, co vám na popularitě nejvíc vadí?
"Jednoznačně pomluvy. Například se v našem časopisu dočtu, že jsem se v v baru napájel vodkou. Táta mi volá, Tome, co blbneš? A vysvětlujte jemu a dalším lidem, že je to výmysl. A něco podobného potkalo i Honzu Kollera. Je hrozné, když ho nějaká holka za pět set práskne a někam zavolá, aby ho rychle přijeli vyfotit. Pak se to patřičně přifoukne a je aféra. Tak z tohohle je mi na zvracení. Ale jinak si na popularitu nestěžuju."
