Chci se vás ptát na Česko.
Na český fotbal?
Mohu?
Abyste nebyl zklamaný.
Uvidíme. Co tedy o českém fotbale víte?
Vážím si ho.
Stručnější být nelze, že?
(smích) Varoval jsem vás. Podívejte, já si vážím všech dobrých fotbalistů a je mi jedno, odkud jsou. Ale vím, že mezi těmi dobrými fotbalisty jsou i Češi.
Například?
Jestli se nepletu, tak se s žádným českým hráčem nepotkávám ve španělské lize. Určitě znám z italské ligy Pavla Nedvěda, který odvádí výborné služby pro Juventus.
A stejně jako vy dostal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.
To jen svědčí o tom, jak je výborný.
Znáte ještě jiného českého hráče?
Uf! Určitě bych si vzpomněl, ale... Nepomůžete mi?
|
|
Ronaldinho Gaúcho Á, brankář! Jak se jmenuje? Čech? Na ten gól si vzpomínám.
Petr Čech asi také. Ze stoje bez rozběhu jste mu míč obloučkem parádně poslal k tyči.
Jenže byli jsme tenkrát vyřazeni, takže jsem z gólu nemohl mít radost. Cennější pro mě byl další gól vašemu brankáři v posledním ročníku Ligy mistrů. Barceloně pomohl k tomu, abychom Chelsea vyřadili, což byl velmi důležitý krok na cestě ke konečnému vítězství. Takhle by to mělo být i na šampionátu s Brazílií.
Tedy že zvítězí?
A že bude jedno, jestli se o to zasloužím já, nebo někdo jiný z mužstva. Nejsem tady sám, jsme tým.
Ale od vás se toho čeká nejvíc. Připravujete třeba na šampionát další finty?
Stále vymýšlím nové a nové kousky, a když bude příležitost, rád je na mistrovství světa předvedu. Ale pokud se mi nepodaří ani jeden a stejně budeme slavit titul, budu obrovsky šťastný. Být šampiónem s Brazílií je můj jediný cíl. Ve fotbale jde v první řadě vždy o vítězství. Když k němu přidáte i krásu, je to ideální. Ale co bych měl z toho, kdyby se mi vydařilo pár parádiček a Brazílie prohrála?
Připouštíte si to?
Ne, tímhle se nezabývám. Jsme tady (na soustředění ve švýcarském Weggisu, kde rozhovor vznikal) proto, abychom se v Německu stali šampióny.
Přesto: dokážete si představit, co by se stalo, kdyby se obhajoba nepovedla?
Byli bychom velmi smutní. Hlavně proto, že bychom věděli, že jsou zklamaní všichni lidé v Brazílii a že jsme to byli my, kdo je zarmoutil.
Žádný tlak necítím
Jste nejlepší fotbalista na světě...
Nejsem.
Kdo je lepší?
Už jsem říkal, že na světě je spousta výborných hráčů. Těžko je můžete porovnávat, protože každý z nich má jiný styl.
|
Ronaldinho Gaúcho dnes na hřišti dělá to, co se mu líbí. Je nenapodobitelný. Hraje výborně, dává góly, a především rozdává radost. Je jedním z velkých důvodů, proč sledovat současný fotbal. Jak podle mě vyznívá jeho srovnání s Pelem, s nímž jsem hrával a později ho trénoval? Oba jsou velcí fotbalisté a nezapomeňte, že Ronaldinhovi je 26 let, takže může ještě dokázat velké věci. Pele ovšem dal ve své kariéře 1300 gólů a dostat se na jeho úroveň po téhle stránce bude velmi obtížné. Přitom právě góly jsou to, co dělá fotbal fotbalem." Mario Zagallo, jedna z ikon brazilského fotbalu; dvakrát vyhrál šampionát jako hráč (1958, 1962) a jednou jako trenér (1970). |
RonaldinhoŘekněte prosím jedno jméno výborného fotbalisty.
Jen kdybych zůstal u Brazílie, musel bych jich vyjmenovat několik. Obrovský respekt cítím například k Ronaldovi. Jsem přesvědčen, že právě on může být velkou zbraní Brazílie na turnaji. Ronaldo je tady kritizován za nadváhu, ale myslím si, že vzhledem k tomu, co dokázal, by si zasloužil víc úcty. Často se také debatuje, že když byl šampionát 2002 Ronaldovým šampionátem, jestli bude ten nynější mým. Pokaždé odpovídám stejně: Je mi to jedno, pokud bude Brazílie nejlepší.
Původně jsem se chtěl zeptat, jak se žije s puncem nejlepšího fotbalisty na světě. Teď vidím, že to bude nejspíš zbytečná otázka.
Pokud se ptáte na tlak, žádný necítím.
Vážně?
A proč bych měl? Vždyť dělám to, co mě nejvíc baví a naplňuje štěstím mě i fanoušky. Žiju si svůj sen.
Jak jste k němu došel?
Od dětství jsem byl prakticky pořád s míčem. Vzpomínám si, že když doma pršelo, vlezl jsem si s míčem za židli nebo za stůl a dribloval s ním. Když se kamarádi nudili, volal jsem na ně: Pojďte hrát fotbal! 0 balon jsme bojovali celé dny a nezdálo se nám to jako tvrdá práce. Pomohlo mi to k tomu, abych byl ve fotbale dobrý.
Stejné věci dělá spousta kluků a nestanou se Ronaldinhem.
Nikdy nevíš, kam dojdeš. Nejdůležitější je, aby byl míč tvou největší láskou.
I můj pes miluje fotbal
Existuje pro vás kromě fotbalu ještě něco jiného? Máte nějakého koníčka kromě fotbalu?
Muziku. Myslím, že kdybych nebyl fotbalista, byl bych muzikant.
Teď se mi vlastně vybavuje, jak jste na nedávných oslavách triumfů Barcelony bubnoval na buben.
(směje se) To jsem se také naučil v dětství. Můj strýček se živil jako muzikant, a tak mě brzy posadil za bicí. Celá naše rodina žila muzikou a pro mě byla spolu s fotbalem celý můj život. Nakonec dostal fotbal přednost, což asi nebylo úplně špatné rozhodnutí.
Asi ne. Přijde mi, že vášní pro fotbal dokážete nakazit všechny kolem sebe.
To nevím. Jediným tvorem, o kterém bezpečně vím, že jsem ho láskou k fotbalu nakazil, je můj pes.
Pes?
Jeho nejoblíbenější hračkou je také míč. To mi vyhovuje. Ani doma si nemusím hrát s balonem sám.
|
Pozor, unikátní show kouzelníka Ronaldinha začíná. Pravačkou si nadhodí míč, nechá jej ležet na nártu, pak se předkloní a udělá kotoul. Míč se ani nehne. Jak jsem viděl Ronaldinha Stojíte-li proti němu, přijde vám tak trochu jako muž z jiné planety. Na hřišti to platí dvojnásob. Ronaldinho Gaúcho, nejlepší fotbalista současného světa. Při rozhovoru mě překvapil hned třikrát. Nejdřív ochotou. Brazilci jsou vstřícní, ale z některých je přece jen cítit, že jsou si vědomi vlastní hodnoty. U Ronaldinha máte pocit, že se bavíte s usměvavým a poněkud nesmělým chlapcem z ulice. Podruhé mě zarazil tónem hlasu. Už několikrát jsem ho zaslechl v televizi, ale přesto jsem si jej představoval jinak. Zpěvnou portugalštinu umocňuje nakřáplá, až téměř ukňouraná barva hlasu. Působilo to na mě podivně, ač neumím vysvětlit proč. Nejvíc mě však zaujaly Ronaldinhovy oči. Má je hnědé a velké jako srnka a zorničky mu v nich neustále těkají. Pouhý mžik se Ronaldinho dívá na vás, stejné krátkou dobu do země a pak zase někam jinam. Jsou to oči hyperaktivního dítěte. Stejně zvláštně působí i z tribuny, z níž ho sledujete. Člověk si to možná zčásti sugeruje, ale v tom, že se Ronaldinho chová jinak než ostatní, je kus pravdy. Jak to popsat? V jednu chvíli mě napadlo, že se pohybuje tak trochu jako loutka. Nikoliv plynule, ale jaksi trhaně. Ruce od loktů dolů má vodorovně s trávníkem a skoro s nimi nehýbe. Místo nich podivně vrtí pří běhu hrudníkem. Možná i tím klame protivníky. O jeho technice je téměř zbytečné psát. Každý ví, že je skvělá. I ostatní brazilští fotbalisté, sami velcí mistři, se občas zastavili, aby sledovali Ronaldinhovy finty. Jednu z nich vidíte ve fotoreportáži. I na ní vypadá nadpozemsky, svědkům vyrazila dech: záložník si "přilepil" míč na nárt, a aniž se mu z něj pohnul, udělal s ním kotoul! Při jednom z tréninků, na němž byl Ronaldinho k nepřehlédnutí, prohodil vedle mě sedící brazilský novinář: "Dnes je Ronaldinho nějaký utahaný." Panebože, jak to asi vypadá, když utahaný není! Možná tohle není úplně objektivní článek. Možná je v něm příliš mnoho chvály. Jenže je těžké nepodlehnout jeho kouzlu. Kouzlu hráče, jaký na světě od dob Maradony zřejmě nebyl. Ostatně, jak říká brazilský kouč Carlos Alberto Parreira: "Kdo miluje fotbal, musí milovat i Ronaldinha." |
