Bývalý prvoligový fotbalista Jablonce nad Nisou ukončil kvůli vleklému zranění kolena vrcholovou kariéru v roce 2004, ale u fotbalu zůstal a vrhl se na koučování.
Začal jako hrající trenér Pěnčína u Jablonce v přeboru a zároveň pracoval u jablonecké mládeže. Na začátku května 2013 ho majitel Miroslav Pelta převelel od juniorky k prvoligovému áčku, kde nahradil kouče Kotala, a pár týdnů nato oslavil s týmem triumf v Poháru FAČR. V Jablonci pak odkoučoval celou další ligovou sezonu, po které však v klubu skončil.
„Jablonec je ale pořád moje srdeční záležitost. Pokud bude jakákoliv příležitost tady trénovat a zájem bude z obou stran, tak mým snem zůstává dál získat s Jabloncem titul,“ tvrdí 41letý Roman Skuhravý, jenž po odchodu z jabloneckého klubu vedl dorost v pražské Dukle, vloni na podzim druholigový Varnsdorf a letos v průběhu jara nečekaně převzal divizní Sokol Jablonec nad Jizerou, farmu FK Jablonec. Po sezoně však opět povýší a ve druhé lize bude koučem Opavy.
Máte za sebou hodně rozmanitý výčet trenérských štací. Jak velké rozdíly to pro vás byly?
Pro mě je to pořád o tom samém. Mám rád fotbal a chci ho dělat tak, aby mě to naplňovalo a abych měl svým svěřencům pořád co dát. Trenérů je spousta a já si jakéhokoliv angažmá vážím. Myslím si totiž, že v českých podmínkách není trenérská pozice jednoduchá. Všichni by chtěli být v první nebo druhé lize, ale otázka je, kde a jak můžete svůj pohled na fotbal dlouhodobě vytvářet. Počítám se k trenérům, kteří chtějí mít svoji jednoznačnou tvář a k tomu je potřeba čas. Trpělivost klubů ale není vždycky taková, jakou by trenér potřeboval.
Po podzimu jste skončil ve Varnsdorfu, se kterým jste byl v tabulce poslední, jak jste v průběhu jara ocitl v Jablonečku?
Chtěl jsem trénovat co nejrychleji, ale potřeboval jsem takovou nabídku, která by mi zajistila práci, jakou si představuju. Tak jsem čekal a plně jsem se věnoval svému pětiletému synovi. S Jablonečkem to bylo jednoduché. Zavolal mi manažer Petr Martínek s tím, že nezačali jaro dobře a potřebují pomoct. Tím, že jsem byl doma, tak jsem neměl problém a šel jsem do toho. Navíc to bylo umocněné tím, že většina kluků prošla Jabloncem a znal jsem je.
Jabloneček je v tabulce skupiny C desátý, jak jste spokojený?
Soutěž je pořád strašně vyrovnaná. Třeba to vypadá, že můžeme poskočit na třetí místo, ale jedna porážka nás rázem srazí těsně nad sestupové příčky. Ještě pořád nejsme zachránění, čekají nás poslední dva těžké zápasy a aspoň jeden bychom k úplné jistotě potřebovali zvládnout. Uvidíme, jestli se nám to podaří, protože máme teď málo hráčů, a to nás trochu limituje. Jsme farmou ligového Jablonce, tak maximálně využíváme všechny možnosti z jeho dorostu a juniorky. Funguje to skoro tak, že kdo má chuť a čas, tak toho prosíme, aby nám šel pomoct. A ti kluci nám pomáhají výrazně.
Na začátku týdne jste si plácl s Opavou, byla to ta pravá nabídka, na kterou jste čekal?
Měl jsem už asi tři možnosti, ale před necelým měsícem se ozvala Opava. Z toho jsem byl hodně překvapený, protože po tom nevydařeném půl roce ve Varnsdorfu jsem si myslel, že spíš budu muset jít znovu cestou získávání trenérské důvěry. A najednou přišla tahle nabídka a musím říct, že do podpisu smlouvy bylo celé jednání ze strany Opavy na české podmínky až neuvěřitelné. Zatím z toho mám skvělé pocity, doufám, že to vydrží a budeme úspěšní. Už teď se vedle povinností v Jablonečku připravuju na práci v Opavě a věnuju se analyzování hráčského kádru.
Všechna vaše předchozí trenérská angažmá byly buď v Jablonci, kde bydlíte, nebo do sto kilometrů daleko. V Opavě to bude přes celou republiku, jak jste na to připravený?
Zakládám si na rodině, vždycky mě podporovala, tak věřím, že to zvládneme i teď. Na druhou stranu jsem se až na malé výjimky vždycky v tomhle regionu a myslím si, že vůbec není od věci si to vyzkoušet i někde jinde. Na severu Moravy je fanouškovská základna a podpora větší než u nás a na to se těším.
