„Vím, že pro hráče to není jednoduché období. Ale mužstvo je zdravé a jsem přesvědčený, že nepostup mu neublíží, ale naopak ho posílí,“ tvrdí bývalý kouč a dlouholetý hráč prvoligového Jablonce.
Čím si vás Varnsdorf získal?
Skromností a hladovostí kádru. Kluci touží po úspěchu, což ukázala už minulá sezona. Navíc nejdu do neznámého prostředí, strávil jsem tam krátkou část hráčské kariéry a dobře znám pana ředitele Gabriela. On je srdcem a duší klubu.
Jak vzpomínáte na jaro 2003 v tehdy třetiligovém Varnsdorfu?
Šel jsem tam po těžkém zranění a dvouleté pauze, umožnili mi návrat do velkého fotbalu. Ještě rok jsem pak mohl hrát 1. ligu v Plzni.
Klub postup odmítl kvůli nevyhovujícímu stadionu, který by za rok nestihl předělat. Řešili jste to?
Stadion je klíčová otázka pro budoucnost, ale teď jsou důležitější věci. Je týden do začátku přípravy, řešíme tréninky, hráčský kádr. Ale i tak se stadion od doby, co jsem ve Varnsdorfu hrál, dost změnil. Vzhledem k podmínkám je to malý zázrak.
Co od angažmá očekáváte?
Na očekávání moc nejsem. Hlavně se strašně moc těším. Třeba na to, že najdeme společnou řeč s hráči, že navážeme na fantastickou práci trenérského a hráčského týmu.
Váhal jste, zda mužstvo převzít po historické stříbrné sezoně a po uctívaném trenéru Frťalovi?
Vůbec. Já si Zdena Frťaly a jeho asistenta Ivana Kopeckého vážím. Dovolím si tvrdit, že jsme kamarádi. Prvními, s kým jsem komunikoval, byli oni. Neřeším ale, po kom nastupuji a po jakých výsledcích, nedám na předsudky. Pro mě je důležité, co bude teď. Co se povede nastartovat, jak si sedneme s hráči, jak si dokážeme vzájemně naslouchat.
Jak zdrcený tým probudit?
Snad to ani nebude potřeba. Se čtyřmi nosnými hráči týmu, které jmenovat nebudu, ale není těžké je uhodnout, jsem už měl schůzku. A jsem přesvědčený, že všichni jsou profesionálové, kteří chtějí mít znovu úspěch, znovu vydělávat peníze, znovu na sebe upozorňovat.
A na co nalákáte diváky?
České prostředí uznává jediné hodnocení - výsledek. A podle mě to je správně, profesionální sport by neměl být o ničem jiném. K cíli ale chci dojít hrou, na kterou budeme pyšní my i diváci. Rychlý, moderní a kombinační fotbal.
Jak se změní kádr?
Doufám, že plus minus zůstane stejný. Netajím se, že bych si chtěl přivést hráče z Dukly Praha, kde jsem poslední rok vedl dorost. Noví kluci budou zase mladí, i proto jsem kývl. Budeme je vychovávat. Breite odešel do Teplic, což je pro ostatní motivace, že i z Varnsdorfu se dá dostat do velkého fotbalu.
Prospěla vám sezona u dorostu?
Musím Dukle poděkovat, obrovsky mě obohatila. Způsobem práce i lidmi od majitele pana Prokeše až po posledního trenéra. Nabídek jsem měl víc, já váhal mezi dvěma: Duklou a Varnsdorfem. Za rok na Dukle je ze mě lepší trenér. Doufám, že to uvidí i diváci ve Varnsdorfu.
V čem jste lepší?
V přístupu, pracovitosti, v lásce k fotbalu, v mentální přípravě sám se sebou. Udělal jsem si pořádek sám v sobě. A toužil jsem po tom, abych mohl zase trénovat ve velkém fotbale. Mým asistentem bude mladý pracovitý trenér. A v panu Gabrielovi a kouči Rysovi, kteří v klubu pracují, budu mít dostatečnou oponenturu.
V 1. lize jste vedl Jablonec, získal s ním pohár a hrál Evropskou ligu. Jak svůj konec po sezoně 2013/14 s odstupem času vidíte?
Úplně stejně. Za práci v Jablonci se vůbec nestydím, odvedl jsem ji velkou. A všechno, na čem jsme se domluvili, jsem splnil. V Jablonci se mi narodily všechny děti, měl jsem tam doteď všechny sportovní úspěchy - je to prostě můj klub, fandím mu a vděčím za všechno.
Mimochodem, co říká na vaši trenérskou kariéru bratranec Tomáš Skuhravý, slavný Bomber?
My se už dlouhou dobu nestýkáme, ani nevím, co teď dělá.
