Jednání se táhla dlouho, Ostravští o něj měli zájem už v létě. „Táhlo se to, ale každý den jsem doufal, že mě Liberec uvolní a teď jsem moc rád, že jsem tady s klukama,“ uvedl Potočný
Liberec ztratil polovinu gólů. Potočný šel do Ostravy, pryč je i Musa |
Pomohl vám k přestupu i vydařený podzim, kdy jste dal devět gólů?
Jsem moc rád za každý gól i přihrávku. Hodně si vážím toho, že se mi podzim povedl. Teď jen, abych na něj v Baníku navázal.
Stihl jste se v Liberci s někým rozloučit?
Odjížděl jsem ráno v šest na stadion. Dva kluci za mnou přijeli, což mě potěšilo. Bývalí spoluhráči mi celý den psali, že jim budu chybět v kabině i na hřišti. Byli jsme tam skvělá parta lidí. Byli jsme kamarádi. Také mi budou chybět. Ale bude mi dvacet devět let, takže jsem už potřeboval nějakou změnu.
Jak bude na liberecké angažmá vzpomínat?
Škoda byla, že odešel pan Trpišovský, protože jsme byli snad čtvrtí, měli jsme stejně bodů jako třetí a kdyby neodešel, dosáhli bychom na poháry. Mrzelo mě, že jsem si v Liberci nezahrál poháry. Doufám, že v Baníku se mi to splní. Třeba už letos.
Připomněl vám už někdo úvodní ligové kolo, kdy jste v nastaveném čase rozhodl o výhře Liberce v Ostravě 2:1?
Na sociální síti mi to párkrát přilétlo, ale za každý mančaft, za který hraju, se snažím odvádět maximum. Třeba to teď napravím. Uvidím, zda na toto téma budou padat nějaké hlášky ještě v týmu.
Už tušíte, jaké bude vaše místo v sestavě?
Hlavně není jisté, že budu hrát. Přišel jsem bojovat o místo, protože je tady hodně kvalitních kluků. Uvidíme, jak to dopadne, ale jsem použitelný na více postech, i když nejvíce mi sedí post levého záložníka.
Liberecký Roman Potočný se raduje z gólu ve Zlíně.
Trenér Luboš Kozel chce hrát moderní fotbal, hodně po zemi. Bude vám to vyhovovat?
Nejsem žádný vzdušný typ. I když jsem vysoký, raději hraji po zemi. Bude mi to vyhovovat, protože soucítím s tím, aby se hrál fotbal po zemi, a ne aby to byla nějaká nakopávaná, nebo flákaná.
Jarní část ligy začne za dva týdny. Stihnete se s mužstvem sžít?
Jsem do party, mám rád partu, asi tak polovinu mančaftu znám osobně, protože jsme spolu hráli, takže doufám, že zapadnu co nejdříve, abych Baníku pomohl.
Koho v Baníku znáte?
Smoliče (Smola) z Loun, který hrál za Ústí. Fillouse a Hrubase (Filla a Hrubého), s nimiž jsem byl v Teplicích, Flašku (Fleišmana) z Liberce, s Jánym (Jánošem) jsem byl v dorostu Sparty, byl o rok níž. Ligu ale hraju čtvrtým pátým rokem, takže se všemi kluky jsem se viděl. Až na ty mladé. Už nejsem nejmladší.
Letos vám bude 29 let. Nelákalo vás zahraniční angažmá?
Táhlo mě to i ven, ale jak jsem viděl zájem trenéra Kozla, pana Jankulovského, celého klubu, tak jsem cítil velkou odpovědnost oplatit jim to.
Máte smlouvu na tři a půl roku. Po jejím vypršení vám bude dvaatřicet let.
Žiju více přítomností, ne tím, co bude. Chci odvádět maximum pro Baník Ostrava a jsme rád, že jsem dostal takhle dlouhou smlouvu.
Do Ostravy to máte z Roudnice nad Labem pořádný kus...
Jsem z druhého konce republiky, ale těším, se. Je to výzva. Ta fanouškovská základna je v Ostravě obrovská. Vždy, když jsme tu hráli a začali zpívat Baníčku my jsme s tebou... tak měl celý zástup hráčů soupeře husí kůži. Na to se těším, až budu v domácím dresu a pocítím to na vlastní kůži.
Jak jste Baník vnímal coby soupeře?
Že je silný hlavně doma. Hodně nerad jsem do Ostravy jezdil, protože jsme tam lítali luftem. Těším se, že teď jsem na této straně lodi.
Lítali luftem? Co tím myslíte?
Že to bolelo jak od fanoušků, tak na hřišti. V Ostravě to bylo vždycky tvrdé. Ale správně tvrdé.
Promiňte, ale říká se o vás, že jste „tak trochu magor“. I vy to o sobě prohlašujete. V jakém smyslu?
Mám rád srandu, i ze sebe, neurážím se. Do všech rýpu, říkali mi Sauron, že všechno vidím. Ale říkali mi i Pepin podle postavy, kterou v Postřižinách hrál Jaromír Hanzlík, protože jsem na všechny řval. V osobním životě působím tiše a klidně, ale jak vlezu do kabiny, změním se.
