Potočného fascinující příběh o víkendu dospěl do velkého finále.
V divizních Brozanech, kde parádně odkopal podzim, zahájil zimní přípravu, na poslední chvíli ho však Teplice vytáhly na kyperské soustředění. Dal výpověď v prodejně značkového oblečení, trenéry přesvědčil, dostal smlouvu a znovu se z něj stal fotbalový profík.
Vděčí za to i otci, bývalému fotbalistovi. „Já mám trošku přísného tátu. Takže jsem si nemohl nikdy říct, že kariéru dokopu někde v nižší soutěži,“ nesměl polevit. „Vždycky ode mě chtěl maximum, i v Brozanech jsem musel makat.“
Vyplatilo se. V divizi se z něj a jeho parťáka Bendy stal postrach. Potočný nasázel 12 gólů, další čtyři přidal v poháru. Vytvořil tím vlastní reklamu: Chcete mě?
„V Brozanech jsme šlapali, za hodně jim vděčím,“ vzkazuje. „Hráli jsme krásný fotbal. A vést divizi o osm bodů, vyhrát deset zápasů v řadě, když vás furt venku řežou? To je přece paráda!“
Paráda má v Potočného podání už i prvoligový rozměr. Kdysi v Bohemians 1905 neprorazil, zapsal si jen dva starty jako náhradník. Shodou okolností ten první právě proti Teplicím. Teď má za sebou premiéru v základní ligové sestavě.
„Můj sen byl vždycky hrát 1. ligu, teď se mi splnil. Šel jsem to do Teplic zkusit, neměl jsem co ztratit. Makal jsem. Pro mě to je něco fantastického,“ opakuje bývalý prodavač.
Užívá si to s ním i parta jeho fanoušků, která ho následuje. „Jsem z Roudnice, byli tady hráči z Litoměřic, proti kterým jsem kopal v divizi, přijeli kluci z Brozan a hlavně celá rodina. Asi třicet lidí. Je neuvěřitelné, jak za mnou jezdí,“ žasne Potočný. „Už v Brozanech jim říkali Hujerovi,“ připodobňují jeho fanklub k rozvětvené rodince z filmu Marečku, podejte mi pero! „Prý teď má Honza Krob konkurenci.“ I obránci fandí v Teplicích grupa příznivců, chodí v dresech s číslem 24 jmenovkou Krob.
Své věrné při výhře 1:0 nad Ostravou 23letý Potočný potěšil. V jarní premiéře ho bylo plné hřiště. Šest střel za zápas, z toho dvě na branku, to jsou nadprůměrná čísla. Podnikl 65 útočných akcí, svedl 29 útočných soubojů a vyhrál jich 41 procent. Jen gól chyběl k dokonalosti, šance měl. Jednu tutovou. „Jsem dřevák, míč mi sjel. Příště dám,“ uklidňuje. Ale založil gólovou akci.
Veleskok mezi divizí a 1. ligou, to je rozdíl jako mezi lokálkou a expresem. „Tempo, vlastně všechno je rychlejší. Žádné drbání, jako jsem to drbal v Brozanech. Všechno musím dávat z jednoho dvou doteků. A já jsem jen rád!“
Přitom zkraje minulého týdne ho polilo horko jako všechny v teplické kabině, když kvůli sporům s obchodním ředitelem rezignoval trenér Ščasný. V zimě si přivedl nové hráče včetně Potočného. „Bylo nepříjemné, že odešel. Já v tu chvíli nevěděl, co čekat. Byl to nový začátek. Jsem rád, že mi i pan Rada dal šanci. Snad jsem se osvědčil.“
Trenérská změna nakonec prý není tak radikální. „Trenér Rada je hrozně pozitivní. A taky živej jako pan Ščasný. Oba hodně křičí, dirigují nás, čímž nám pomáhají. Pan Rada na nás navíc píská,“ pousmál se Potočný. Z toho, jak se mu změnil život, je stále vykulený: „Je to vážně sen. Neuvěřitelné...“
