Takže nejste po první ztrátě zklamaní?
Zápas byl pro nás velice těžký, s bodem jsme asi spokojení. Někteří kluci byli v šatně zklamaní, ale musíme být pokorní. Měli jsme dvě tři šance, ale neproměnili je; nebylo jich tolik, abychom s přehledem vyhráli. Teplice dobře bránily, hráli jsme s kvalitním mančaftem.
Jste půlmistrem s obrovským náskokem. Jaký byl plzeňský ligový poločas?
Půlka sezony je velice vydařená. Vyšla nám spousta zápasů, někdy byly lehčí, někdy těžší.
Mysleli jste na vylepšení rekordu, nebo jste ho neřešili?
Nechtěli jsme hrát na rekordy, to je jen nějaká statistika. Chtěli jsme si vítězstvím upevnit 1. místo. Ve čtvrtek jsme hráli Evropskou ligu a viděl jsem na některých, že jsme kolem 70. minuty v Teplicích nestíhali. Hrálo se nahoru dolů.
Vyhrát 16 zápasů v řadě je kumšt. Co vás k tomu dovedlo?
Při první sérii jsme získali titul. Už jsme si říkali, že to nikdo v dlouhé době nepřekoná, my to za dva roky vyrovnali. Ukazuje to sílu mančaftu a odhodlání jít za každým vítězstvím.
A jaký byl váš podzim? Kvůli zranění jste stihl jen jeho konec.
Neabsolvoval jsem celou přípravu, byl jsem marod, pak jsem si zranění obnovil. Kluci se rozjeli, já čekal na šanci. Hrál jsem poslední tři zápasy, za to jsem velice rád. Ještě máme dva před sebou a uvidím, jak to trenér postaví. Aspoň konec jsem si zahrál. Těším se na zimní přípravu, abych v ní nabral síly.
V Teplicích jste schytal ránu míčem do obličeje. Nebál jste se, že zase budete zraněný?
Naštěstí jsem na tom nebyl tak, že bych neměl dohrát. Bylo i hodně tvrdých střetů, ale takové zápasy já hraju. Kluci mi říkají otloukánek, protože chodím do střel po hlavě. To je ale můj styl hry, jak rozdám, tak přijmu.
