"Jsem připravený třeba i ze začátku nehrát. Může se stát, že přijdou karty, zranění, nemusí se dařit a na to budu čekat a budu stoprocentně připravený odvést maximum," slibuje vytáhlý stoper.
Překvapilo vás na konci sezony, že s vámi Herta nepočítá?
Ne nepočítá. Mluvil se mnou trenér o tom, že by podle něj bylo pro mě lepší změnit dres, protože jsem dlouho nehrál. Ale také že mám ještě na rok smlouvu a pokud budu chtít zůstat, tak neexistují nějaké naschvály. Jsem rád, že se k tomu takto postavili. Teď makám a chci se o triko porvat.
V minulých letech jste patřil k základním kamenům berlínského týmu. Jak jste se dostal do této pozice?
Vyměnil se trenér a přišlo mistrovství Evropy, které pro mě nebylo moc vydařené. Navíc po něm jsem měl krátkou přípravu, snad jen čtrnáct dní. Ve druhé lize jsme nezačali moc dobře, měli jsme remízu a prohru, takže to všechno se pod to podepsalo. Jakmile po čtvrtém kole trenér vyměnil sestavu a nechal mě sedět, začalo se týmu dařit. Během podzimu jsme pak udělali šňůru deseti zápasů a trenér už hráče neměnil. I na jaře jsme měli dost bodů, takže sestavu nechával. Letos druhá liga nebyla až tak kvalitní jako před dvěma lety a moc týmů nás neprověřilo. Postoupit bylo tentokrát snazší.
Roman HubníkNarozen: 6.6.1984 |
Čím si vysvětlit, že se klub z hlavního města neustále pohybuje mezi první a druhou bundesligou?
Je to snad evropská rarita, že v hlavním městě nebyla nejvyšší fotbalová soutěž. V Hertě se hodně měnili trenéři, když jsem přišel, byl tam Funkel, pak Babbel, Skibbe, Otto Rehhagel a teď Luhukay. Za tři a půl roku se tedy prostřídalo pět trenérů, takže tam bude asi trochu problém. Ten současný teď prodloužil smlouvu do roku 2016 a hodně mu věří. Uvidíme, jak sezonu zvládneme.
Znovu si zahrát bundesligu je i pro vás výzva k tomu, abyste Berlín neopouštěl?
Je to úplně něco jiného, než když jedem někam na Sandhausen, Regensburg a Aalen. To jsou takové vesnice, kdežto v první lize - ať už se hraje ve Wolfsburgu, Freiburgu nebo kdekoliv jinde - přijde třicet tisíc lidí. Je to opravdu jedna z nejkvalitnějších soutěží na světě.
Vy si na návštěvy ale stěžovat nemůžete, i na druhou ligu chodí v Berlíně desítky tisíc.
Když jsem tam přišel v půlce zimy, tak hned poprvé přišlo padesát tisíc a byl to pro mě obrovský zážitek. I ve druhé lize bylo párkrát vyprodáno, tedy 75 tisíc lidí. Atmosféra je nádherná, fanoušci fotbalem žijí a kdo to nepoznal, tak nemůže vůbec soudit druhou ligu.
Jaká jsou očekávání fanoušků letos? Nejste pod tlakem, abyste je potřetí v řadě nezklamali sestupem?
Očekávání jsou velká. Dvakrát se spadlo a dvakrát se sice postoupilo, ale myslím, že fanoušci mají taky jenom jedny nervy, a kdyby se to opakovalo znova, byla by to pro ně i pro klub docela katastrofa.
Zmiňoval jste kvalitu bundesligy, přitom fotbalový svět jako by ji docenil až loni, kdy Dortmund s Bayernem obsadily finále Ligy mistrů. Čím to je, že německé kluby teď slavily takové úspěchy?
Tyto dva kluby jsou trochu jiná kategorie, hlavně dlouhodobým konceptem. Bayern si prakticky může koupit kohokoliv, má teď asi nejlepšího trenéra na světě, i když Heynckes udělal triple, takže to bude mít hodně těžké. Mají tým dobře poskládaný a sem tam ho doplní dvěma hráči do další sezony. Dortmund sází na mladé hráče, a vyplatilo se jim to. V Německu ale nejsou jen tyto dva kluby, třeba u Freiburgu nebo Frankfurtu nikdo nečekal, že budou hrát o poháry, přitom to tam se Schalke doklepali. Rozdíl proti jiným zemím je v konceptu už od mládeže. Když přijede český tým do Německa, většinou dostane sadu. Jsou úplně někde jinde.
Takže jste čekal, že by německé týmy mohly dojít až do finále?
Bayernu jsem věřil hodně, ale Dortmundu už méně. Měli trochu štěstí s Malagou, ale pak postoupili zaslouženě. Je to určitě rarita, když jsou ve finále dva týmy z jedné země, ale pro mě už to nebylo až takové finále Ligy mistrů, protože se v bundeslize i s pohárem potkají za sezonu třeba čtyřikrát, takže je to trochu okoukané.
Mohou dominovat delší dobu?
Já myslím, že Bayern ano. Dortmund pustil Götzeho, udržel sice Lewandowského, ale bude záležet na štěstí. Barcelona, Real i Manchester jsou našlapané.
