"Podpora trenéra je obrovsky důležitá, bez ní je hráč rázem poloviční. Když si věříte, hned si na hřišti dovolíte víc a všechno najednou vychází. Jsem moc rád, že mi trenér věří," pochvaloval si dvaadvacetiletý Hubník, který byl na podzim i přes svůj nízký věk hlavním tahounem olomouckého týmu.
Fanoušci vás navíc zvolili nejlepším podzimním hráčem Sigmy. Víte o tom?
Kamarád mě na to těsně před Vánocemi upozornil, tak jsem se hned podíval na internet. Potěšilo mě to. Dostal jsem přes sto hlasů...
To je skoro trojnásobný počet, než měl kdokoliv jiný.
Je to pro mě moc milé překvapení. Vážím si názoru našich fanoušků.
Koho byste dal na první místo vy?
Trojice našich hráčů byla hodně výrazná. Martin Pulkert, Vojta Štěpán a Tomáš Janotka.
Překvapili vás na podzim tito mladíci?
Byli pro mě dost příjemným překvapením. Hlavně v domácích zápasech byli hodně vidět.
Jaké dojmy ve vás z olomouckého podzimu zůstaly?
Myslím si, že díky poslednímu domácímu zápasu (výhra 3:1 nad Mladou Boleslaví) jsme podzim zakončili celkem dobře. Po šesti kolech to moc růžové nebylo, ale nakonec jsme se dokázali dostat ze sestupového pásma. Pokud bychom s Boleslaví prohráli, byly by Vánoce trochu hořké. Ale jsme dvanáctí, to není na začátek špatné.
Na páté místo ztrácíte jen sedm bodů.
Liga je ohromně vyrovnaná, jen první trojice už má velký náskok. Chceme se co nejrychleji zachránit a když se nám bude na jaře dařit, můžeme si v tabulce ještě polepšit.
Hvězdy Olomoucepodle hlasování fanoušků 1. Roman Hubník 114 bodů Zdroj: oficiální stránky klubu |
Jak silný je teď v Olomouci tým? Na co může pod trenérem Petrželou pomýšlet do budoucna, třeba za rok?
Kádr potřebuje doplnění, mančaft je hodně mladý a zkušenost nám hlavně na začátku sezony hodně chyběla.
A taky ve venkovních zápasech. Získali jste pouhou jednu remízu, žádnému týmu se nedařilo na hřištích soupeřů tak bídně.
Přesně tak. Výsledek si musíte venku dokázat pohlídat. Jenže to u nás dokázalo jen pár hráčů, nestačilo to. Chyběly zkušenosti.
Výsledky Olomouce se po příchodu trenéra Petržely výrazně zlepšily. V čem je jeho kouzlo? Co změnil?
Změnil styl tréninků, začali jsme hrát hry na malém prostoru. Taky dal příležitost mladým klukům, kteří loni moc nehrávali a byli spíš na různých hostováních v jiných klubech. Najednou vycítili důvěru a novou motivaci. Začalo se jim dařit. Pomohlo to celému mančaftu.
Mluvíte o hrách při tréninku, navenek přitom trenér Petržela působí jako přísný profesor. Jak jej hodnotíte?
Mně osobně styl jeho trénování naprosto vyhovuje. Jsem fakt spokojený.
Kouč Petržela před Vánoci smlouvu v Olomouci prodloužil. Ale budete u jarních ligových bojů i vy?
Zatím to vypadá, že ano. (hořce se usměje)
Váš povedený podzim vzbudil mezi zahraničními týmy velký ohlas.
Nabídky jsou, vím o nich. Ale pan Kubíček trenéru Petrželovi slíbil, že kádr neoslabí. Pořád totiž nejsme zachránění, riziko sestupu stále hrozí.
Ruský FK Moskva za vás Olomouci nabízel ohromnou částku, 60 milionů korun. Věděl jste o jejich zájmu?
Ano. Zajímají se o mě už asi rok, i v létě mě chtěli získat. Byli se na mě podívat, když jsme hráli s jednadvacítkou ve Finsku. A sledují mě i dál. Chtěl bych jít do zahraničí, klidně už teď v zimě. Ale není to na mě, záleží to na postoji vedení klubu.
Zamrzelo vás, když pan Kubíček moskevskou nabídku odmítl a řekl, že v zimě v žádném případě?
Řekl mi už před sezonou, že nejpozdějším termínem je léto 2007. S tím už jsem tak trochu počítal. Ale když nabídky jsou, šel bych klidně hned teď.
Cesta do Ruska by vám nevadila?
Vůbec. Rusky sice neumím, ale před dvěma lety jsem byl na týdenním soustředění s týmem CSKA Moskva, kde už jsem pár slovíček pochytil. Od kluků vím, že ruština není těžkým jazykem, toho bych se nebál. Rychle bych se doučil.
V Olomouci máte čtyřletou smlouvu. Dovedete si představit, že zůstanete celou dobu?
Do roku 2010? To teda ne. (zhluboka se nadechne) Už jsem tady docela dlouho a každý rok se tým dost mění, stále přicházejí noví hráči. Když si pak sednu do kabiny, zjistím, že jsem služebně jedním z nejstarších, ne-li úplně nejstarší. Už to chce změnu.
S reprezentací do 21 let vás na jaře čeká mistrovství Evropy. To by vám mohlo pomoct k ještě věhlasnější nabídce, ne?
Na to se nedá spoléhat. Je to turnaj, jen tři zápasy. Můžou se vydařit, nemusí. To je loterie. Peníze, které za mě teď kluby nabízejí, jsou už dost vysoké, a nemyslím si, že za mě někdo dá třeba pět milionů eur. Ale postoj vedení chápu, situace v tabulce je stále vážná.
Na co můžete s jednadvacítkou dosáhnout? Ve hře je i postup na olympijské hry v Pekingu.
Naším cílem je dostat se mezi nejlepší čtyřku, pak budeme mít letenky do Pekingu. Olympiáda, to je sen každého malého kluka. My máme štěstí, že máme olympiádu na dosah. Musíme toho využít. Tým na postup má.
V závěru podzimu jste si se zraněním prožil své. Jak se cítíte zdravotně teď?
Měl jsem zánět v holeni. Proti Zlínu jsem nemohl hrát, pak jsem hrál pod injekcemi. Dopředu mě hnala jen vidina blízkého volna, těšil jsem se, jak se dám v zimě dohromady.
Injekce vám sice bolest ztlumily, ale zranění jste musel při hře stále dost cítit, ne?
Bylo to šílené. Zápas jsem ještě nějak zvládl, ale pak jsem nebyl pět dní schopný trénovat. Jen jsem dostal další injekce a šel jsem k dalšímu utkání.
Už se těšíte zpátky na tréninky?
Před vánocemi byl docela velký shon, za celou sezonu už jsem toho měl dost. Jsem rád, když si teď můžu lehnout k pohádkám, které mám moc rád. Užívám si klidu a pohody a na fotbal zatím nemyslím.
|
Fotbaloví bratři z Halenkova prožili Vánoce rozděleně Snad všechny možné tradice dodržují o Vánocích fotbaloví bratři Roman a Michal Hubníkovi, hráči Sigmy Olomouc. "Jsme kluci z Valašska, kde se všechny zvyky stále dodržují. Mamka tradice přenesla i na nás. Je to fajn," líčil o rok starší Michal. Rok co rok trávili svátky společně v rodném Halenkově, dvoutisícovém městečku na Vsetínsu. Ve třiadvaceti letech ale letos Michal poprvé vyměnil česko-slovenské pomezí za rušnější Olomouc. Štědrý den prožil se svou přítelkyní. "Chtěl jsem zkusit změnu. Ale hned na druhý den už jsem jel na oběd do Halenkova," dodal. Zato Roman si u rodičů z pohovky užívá vánočních pohádek, jako každý rok. "Celý rok jsem pryč, proto jsem rád, když na svátky přijedu domů. Mám moc rád rodinnou pohodu," řekl Roman Hubník. Když byli oba menší, pod stromečkem často nacházeli stejné dárky. Fotbal se stal brzy jejich velkou zálibou, míče se proto pod vánočním stromkem objevovaly pravidelně. Jeho bratr Roman je vášnivý rybář. "Nehledám pod stromečkem něco konkrétního. Hlavně jsem rád, když se sejde celá rodina pohromadě. Na tu pohodu se každý rok moc těším. Z dárků mi udělají největší radost drobnosti k rybaření, jako jsou různé háčky a karabinky," svěřil se dvaadvacetiletý obránce. Michal Hubník, povoláním fotbalový útočník, má ještě prozaičtější, ale o to důležitější přání: "Hlavně, abych byl v novém roce zdravější." Na podzim totiž bojoval se zraněními.Po čtvrtém kole si na tréninku natáhl zadní stehenní sval a když mu doktoři řekli, že má čekat měsíční pauzu, rozhodl se i pro operaci menisku v kolenu, kterou delší dobu odkládal. "Chtěl jsem zabít dvě mouchy jednou ranou." Stihl sice ještě závěr podzimní části, po střetu se zlínským Švachem ale následovala desetidenní pauza. "Teď to musím zaklepat, konečně se cítím na sto procent. Už jsem byl i na vánočním turnaji v Olomouci. A ještě nikdy jsem se netěšil tak moc na zimní přípravu, jako letos," poznamenal Michal Hubník. Dočká se už brzy. Příprava Sigmy na jarní část začne hned na začátku příštího týdne. |
