Když před necelými třemi měsíci přišel před novináře coby kouč čerstvých mistrů ligy, na tváři mu hrál úsměv. Ale trochu byly znát i obavy. „Má někdo z vás tetování? Bolí to?“ vyzvídal od novinářů. Věděl, že na něj v kabině čeká tatér a že bude muset dostát slibu, který dal hráčům, když Viktorii loni v létě přebíral.
Ten slib zněl: Když vyhrajete titul, nechám si udělat malé tetování. Na památku.
19. května se tahle sázka naplnila, Koubkovo zápěstí od té doby zdobí nápis #1Viktoria2014-15. „Jsem v průseru, manželka mě asi vyhodí z baráku,“ vtipkoval.
Z domu Koubka nikdo nevyhodil, nyní však skončil jako trenér Plzně. Po roce, který mu přinesl řadu zážitků, ale na závěr zklamání. Fanoušci na něj zřejmě přesto budou vzpomínat převážně v dobrém - jako na kouče, který dovedl tým ke třetímu titulu během pěti let.
Přitom na začátku si k novému trenérovi těžko hledali cestu. Mnozí z nich připomínali, že právě pod Koubkem v roce 2001 Plzeň sestoupila do druhé ligy. Proto si během obnovené (a vítězné) premiéry na lavičce v utkání proti Hradci Králové musel vyslechnout nepříjemný pokřik: „Koubek ven!“
V dalším kole musel sice skousnout porážku 0:1 na Slavii, kde ještě v březnu působil, ale pak začala osmizápasová série neporazitelnosti, završená veledůležitým vítězstvím 2:0 nad Spartou, hlavním konkurentem.
„Jsem hrdý, mohli jsme vyhrát i vyšším rozdílem,“ radoval se Koubek poté, co jeho tým Spartě v tabulce utekl na rozdíl čtyř bodů.
Hned v dalším kole přišel zádrhel, Plzeň nečekaně prohrála 1:2 v Jihlavě. A Koubkova nálada se zase změnila. „Jsem zklamaný, máme o čem přemýšlet,“ zlobil se. Ale hned dodal: „Nepanikaříme. Jen se musíme poučit, že když něco podceníme, nemusí se nám to vyplatit.“
Hráči dali na jeho slova, tým začal znovu šlapat a neklopýtal. Na podzim už body neztratil a jaro začal suverénní výhrou 6:0 nad Českými Budějovicemi. Zvládl těžké zápasy se Slavií nebo na Dukle, kde díky proměněné penaltě Koláře minutu před koncem urval vítězství 3:2.
Ztratil až ve 24. kole za bezbrankovou remízu s Teplicemi a týden nato překvapivě doma padl s výrazně oslabenou Mladou Boleslaví, v dalších třech kolech už ale nenechal soupeřům ani bod. Výhra 2:0 na Spartě prakticky rozhodla ligu, domácí vítězství nad Jihlavou pak odstartovalo oslavy - už dvě kola před koncem.
„Bylo potřeba to odpracovat a dokázat. Zvládli jsme to,“ oddechl si Koubek, který ještě během oslav nevěděl, zda tým povede i v příští sezoně. Teprve po následném jednání s šéfy klubu podepsal novou smlouvu, která měla vypršet na konci ročníku 2016/2017.
Konec Koubkovy anabáze byl však nakonec mnohem rychlejší. Na začátku nové sezony ještě dovedl tým k další trofeji, českému Superpoháru, pak ale Plzeň nezvládla 3. předkolo Ligy mistrů a po zpackané domácí odvetě vypadla s izraelským Maccabi Tel Aviv. Ani v lize se nedařilo podle představ, po čtyřech kolech je tým devátý a na vedoucí Spartu ztrácí pět bodů.
Proto Koubek končí. Ale titul už mu z paměti ani z kůže na ruce nikdo nevymaže.
