Kdo ho ale viděl na podzim a může srovnávat, asi se teď hodně diví. Vytáhlý Jugoslávec jen střídal, odehrál čtyři ligové zápasy, sypala se na něj kritika. Jablonecký trenér Jaroslav Hřebík v televizním studiu dokonce prohlásil, že není hráčem pro Slavii.
"To mě naštvalo. Až budeme v květnu hrát v Jablonci, ukážu mu, že se moc plete." Oba stáli sedm milionů korun. Možná ve Slavii vzkřísí slávu Sladjana Ašanina, Chorvata, který jako téměř neznámý dva roky zářil v obraně, než v červenci 1998 odešel do německého Mönchengladbachu.
V jarní sezoně mají k tomu cíli zatím dobře nakročeno. Oba vynikají důrazem v soubojích a výbornou hrou hlavou. Ale nejsou dokonalí, sami se přiznají ke svým slabinám. "Technika, to je můj problém," přizná Šuškavčevič. "Neumím pravačkou, mám malou sílu, potřeboval bych pět kilo přibrat," je si vědom Sankovič.
Jsou velcí kamarádi, několikrát v týdnu spolu chodí ven, někdy do kina, jindy na kafe. Často se potkají v pražském Vinohradském pavilonu, na pár minut si tam sedli i včera, den před odletem do Německa.
Šuškavčevič radil přes mobil svému spoluhráči v autě. Sankovič bloudil, ještě nikdy tam nejel sám, každou křižovatku si nechal detailně popsat. "Byla to zabíračka, na takový provoz nejsem z malého Celje zvyklý," ulevil si, když se usadil v židli.
"V Praze minete jednu ulici a jste v háji." Sankovič toho jinak moc nenamluví, občas prohodí pár slov, usměje se a pohodlně se zaboří do křesla. Pohodář, říká se o něm. V Česku je pár týdnů, při rozhovoru mluví srbsky, Šuškavčevič překládá.
"Asi mu tady budu muset najít nějakou holku, aby se rychle učil." "Ne, ne," odmítá rázně Sankovič, do Prahy si už přivezl přítelkyni. Pár slov česky už umí, kde mu dojdou, pomůže angličtina. Když z displeje diktuje své telefonní číslo, povídá: "Sorry, ještě neznám svoje number."
 Nová stoperská dvojice Slavie Darko Šuškavčevič (vlevo) a Goran Sankovič |
