Zvučnější jméno byste na soupiskách pátečních soupeřů Bratislavy a Zlína, kteří se v rámci nově vzniklého Československého Superpoháru potkají v Uherském Hradišti, hledali marně.
Nejlepší střelec slovenské reprezentační historie, pět let v bundeslize, dva roky ve Francii či tři sezony v Turecku.
Slušný výčet.
Ano, ale ta kariéra mohla být ještě lepší.
Srazila vás zranění?
Nepomohla mi, ale takový je fotbalový život. Jsem rád, že jsem se pokaždé ze všech svých problémů dostal, že jsem pořád tady a pokouším štěstí hrát fotbal. Beru to tak, že co se mělo stát, stalo se.
I přesto, že jste jako mladý přišel kvůli zdraví o angažmá v Realu Madrid?
Je pravda, že kdybych si nepřetrhl křížový vaz, šel bych tam. Ale to neznamená, že bych hrál za první tým Realu, tehdy jsem byl ještě velmi mladý, šestnáctiletý chlapec. Pro mě to byla velká čest, že se o mě takový klub vůbec zajímal.
FaktaRóbert Vittek 
|
Když to nevyšlo, zasáhlo vás to?
V tu chvíli bylo důležité, abych se uzdravil a dál mohl hrát fotbal. Jsem rád, že jsem zůstal nohama na zemi. Opakoval jsem si, že pokud budu pracovat, mohla by podobná nabídka ještě přijít.
Jedna přišla z Anglie, další vysněné destinace. Ale i přestup do Birminghamu ztroskotal. Proč?
Tehdy to bylo složité, zájem sice byl z obou stran, ale pak tu byly další zákulisní věci...
Povídejte.
Asi až příliš velké požadavky klubu, ale podrobně bych to řešit nechtěl. Hodně z těch lidí už tu možná mezi námi ani není.
V pětatřiceti jste už počtvrté „Belasým“. S bratislavským Slovanem jste doslova propojený. Budete i u stoletého výročí, které klub oslaví za dva roky?
Tohle není otázka jen na mě. Pokud mi vydrží zdraví a sportovní forma, tak bych se toho jako hráč rád dožil. Klubu jsem odevzdal hodně, myslím, že jsem mu dost pomohl. Ale co bude za dva roky, nevím, musel by být zájem z obou stran.
A není?
Na konci měsíce mi končí smlouva. Určitě chci dál pokračovat, ale netuším, jestli to bude ve Slovanu.
Nabídku nemáte?
Nemám. Nevím, jestli bych měl ve svém věku bojovat o vlastní budoucnost, to spíš musí posoudit jiní. A klubové vedení musí vědět, jakým směrem se vydá a jestli o mě má zájem. Pokud ne, tak bych šel ještě někam, kde bych si zahrál a pomohl.
Přiznejme si to. Slováci jsou teď lepší než Češi
Krásné chvíle jste zažil se slovenskou reprezentací. Od jedné z nich uplyne v sobotu sedm let. Vzpomínáte?
Samozřejmě. Zápas proti Itálii na mistrovství světa v Jihoafrické republice. Vyhráli jsme 3:2, postoupili do osmifinále a úřadující světové šampiony jsme vyřadili.
A vy jste dal dva góly. Největší zápas kariéry?
Asi pro všechny z nás, co jsme tam byli. Reprezentační úroveň je jednoznačně nejvíc, zvlášť na mistrovství světa, které všichni sledují. Na Slovensku se na to často vzpomíná, těch úspěchů přece jen tolik nemáme. Já to ale zas tolik neprožívám, nevnímám. Možná s odstupem času to pro mě bude vzácnější.
Změnil vám tenhle turnaj život?
Fanoušci mě asi začali vnímat jinak, stal jsem se populárnějším, ale to my všichni, co jsme tam byli. Jsme možná známější, respektovanější, ale celkově mě to nijak nezměnilo.
Češi tehdy světový šampionát sledovali od televize. I díky vašemu Slovensku, které je v kvalifikační skupině vyřadilo. Vnímali jste, jak jste je po letech předčili?
Cítili jsme to. Češi byli dlouho o krok před námi, ale od toho šampionátu v Africe se to změnilo. Teď si musíme přiznat, že na reprezentační úrovni jsme na tom lépe, více se nám dařilo na Euru, i aktuální kvalifikaci máme rozehranou lépe. Zato v klubovém fotbale jsou dál Češi.
Jak vnímají rivalitu slovenští hráči?
Myslím, že zdravě. Já osobně rozhodně nemám radost z toho, když například Češi někam nepostoupí. Spíš naopak, kdyby Slovensko na šampionátu nebylo a Česko ano, tak mu fandím. Stejné je to v hokeji, když Slováci vypadnou, držím palce Česku, je mi nejbližší. Ale nemůžu mluvit za ostatní.
Dělají snad Slováci fotbal lépe, nebo jim jen dorostla úspěšná generace?
Dozrály individuality, které hrají v zahraničních klubech. Mladší hráči dobře doplnili reprezentaci a s těmi staršími tvoří opravdu dobrou partu. Vznikla taková správná chemie. K tomu je potřeba i kvalitní trenér-psycholog... Možná, že jste nějaké zbytečné problémy v Česku měli, ale stačí se teď podívat na slovenskou i českou jedenadvacítku a je vidět, že o budoucnost obou národů je postaráno dobře.
Československý SuperpohárPrvní ročník federálního Superpoháru, v němž se utkají vítězové českého a slovenského poháru, se hraje v pátek od 18 hodin v Uherském Hradišti. Ze Slovenska přijede Slovan Bratislava, Česko budou reprezentovat Zlín. |
Vy už jste reprezentační kapitolu definitivně uzavřel?
Nad tím už vůbec nepřemýšlím. Uzavřel jsem si to nějak v sobě a dál to neřeším. Jen mě mrzí, že ta rozlučka neproběhla trochu jinak, ale člověk si nevybere. Snažím se si z toho nedělat těžkou hlavu. Jsou přece důležitější věci než fotbal.
Zmínil jste, že v klubovém fotbale jsou Češi napřed. V čem Slovensko zaostává?
Infrastruktura, zázemí, stadiony, silnější fanouškovská základna... To všechno hraje v kvalitě ligy roli. Cítím, že české kluby pracují koncepčněji než ty slovenské, i proto měly Plzeň, Sparta nebo Liberec úspěchy i v evropském měřítku. Konec konců je to vidět i na Zlínu, který jde přímo do základní skupiny Evropské ligy, to už je co říct.
Právě se Zlínem coby vítězem poháru se utkáte v pátečním Superpoháru. Co si o novém projektu myslíte?
Je to výborná věc a je škoda, že se to nezrealizovalo už dřív. Myslím, že to je skvělé zpestření a zase trochu ožije ta rivalita mezi Českem a Slovenskem. Jen ten termín... Pro Zlín to bude spíš začátek přípravy, my to máme jako generálku na předkolo Evropské ligy, které nás čeká příští týden a ke kterému všechno logicky směřujeme. Ale jindy se asi hrát nedalo, škoda.
V souvislosti s propojením českého a slovenského fotbalu se mluvilo i o společné lize. Je to reálné?
Já bych byl pro. Přispělo by to ke zkvalitnění klubů v obou zemích, pro fanoušky by to mělo náboj. Ale už jsem říkal, že Slovensku chybí potřebná infrastruktura, zázemí. Proto je to v blízké budoucnosti tak trochu utopie.
