Na domluvený sraz přišli spolu. Milan měl na ruce nepřehlédnutelný bílozelený náramek, kterým dává najevo: "Já patřím k Bohemians 1905!" Jeho bratr Michal se jen usměje: "No jo, my na Střížkově tyhle náramky nemáme."
Přehnanou rivalitu od nich ale nečekejte. Naopak - navzájem se podporují, fandí si a na spory mezi oběma kluby skoro nekoukají.
Stejné to mají už odmala. Oba začínali v ČAFC Praha, ale společně fandili Bohemians. Jinak to snad ani nešlo, protože v Ďolíčku hrával i jejich otec Milan - mimochodem také útočník.
Do svého milovaného klubu oba brzy přestoupili, jenomže o dvaadvacetiletého Michala nebyl ve Vršovicích zájem, a tak se přes Jirny dostal až na Střížkov.
Říkáte Střížkov, nebo střížkovští Bohemians?
Michal: Střížkov.
Milan: Já taky říkám Střížkov, protože to prostě Střížkov je. Vzali si něco, co jim nepatří. Ale nic víc proti nim nemám, to je boj soudů, ne náš.
Zkuste odhlédnout od toho, za jaký klub hrajete. Jak byste spor Bohemek řešili vy?
Milan: Já nevím, jestli to vůbec nějaké řešení má. Je to strašně složité, to musí rozlousknout soudy.
Michal: To máš asi pravdu, taky nevím, jak to řešit. Každý si bude stát za svým a nevyřeší se nic.
ProfilyMilan Škoda se narodil 16. ledna 1986, bratr Michal 1. březen 1988. Oba s fotbalem začínali v ČAFC Praha. V dorostu už oba hráli ve vršovických Bohemians 1905. Zatímco Milan se postupně prosadil až do prvoligového áčka, Michal musel odejít a zkusit štěstí jinde. Přes Jirny se dostal do střížkovských Bohemians Praha. Milan v první lize odehrál 53 utkání, ve kterých vstřelil 7 branek. Michal na debut v nejvyšší soutěži čeká, Střížkov totiž hraje jen třetí ligu. |
Milan: Abych se přiznal, tak to takhle moc nevnímám. Třeba proti klukům, co za Střížkov hrajou, nemáme vůbec nic.
Michal: Já to teda trochu vnímám. Třeba když se jdu na bráchu podívat do kotle Bohemky, tak si říkám, jestli na mě někdo nezačne řvát, že hraju za Střížkov. Anebo když jdu po Strašnicích s taškou, na které je znak Bohemains Praha.
Počkejte, vy jako útočník Střížkova chodíte fandit do kotle Bohemians 1905?
Michal: Ano. I když teď v Edenu vlastně žádný kotel není.
Jak vám je, když Bohemians 1905 musí hrát v Edenu?
Milan: Je to smutné, ale musíme to brát tak, jak to je. Ďolíček byl skvělý, je to bohemácký domov. Je to vidět i na návštěvách, vždyť na zápasy teď nechodí ani tři tisíce fanoušků.
Michal: Když jsem chodil fandit do Ďolíčku, tak tam bylo vždycky narváno, skvělá atmosféra. Eden k Bohemce nepatří, je to tam divné.
Oba neustále zdůrazňujete, že jste odmala bohemáci. Tak mi, Michale, vysvětlete, jak jste mohl přestoupit do střížkovského klubu.
Michal: Byl jsem v dorostu Bohemky a když jsem měl jít do chlapů, tak mi řekli, že musím ukázat jinde, jestli umím hrát fotbal. Neměli tam pro mě místo, tak mi táta domluvil zkoušku na tréninku Jiren. A asi po třech letech jsem odešel do Střížkova.
Bylo to pro vás - fanouška Bohemky - těžké rozhodování?
Michal: Ani ne, protože jsem věděl, že mě ve vršovické Bohemce nechtějí ani do béčka, které hraje divizi. Nedali mi šanci, tak proč bych nemohl přestoupit na Střížkov?
Milan: V první řadě jde o bráchovu kariéru. Zkrátka se chtěl posunout dál a možnost dostal na Střížkově. V tomhle ho chápu.
Dovedete si představit, že byste hráli za tým toho druhého?
Milan: Tak to už je hodně divoká představa. Kdyby mě prodali, tak bych asi nemohl nic jiného dělat, sám od sebe bych tam ale nechtěl.
Michal: Já si to taky moc přestavit neumím. Nedali mi šanci ani v béčku, což mě docela mrzelo a nechápal jsem to. Už jenom kvůli tomu bych se tam asi nevrátil. V Jirnech i na Střížkově jsem tu šanci dostal.
Takhle se Milan Škoda radoval z gólu v první lize už sedmkrát.
Dobře, v jedné Bohemce si spolu asi nezahrajete. Může se ale stát, že nastoupíte proti sobě? Nechci vymýšlet katastrofické scénáře, ale vzájemný souboj by vás čekal třeba v případě sestupu Bohemians do druhé ligy a postupu Střížkova o soutěž výš.
Milan: Já bych radši vzájemný souboj v první lize za dva roky, to bych si proti bráchovi zahrál rád. Dali bychom nějako sázku a bylo by to určitě příjemné.
Michal: Já si dokonce pamatuju, že jednou už jsme proti sobě hráli. Bylo to ještě v dorostu, kdy já byl v Bohemce a brácha v Satalicích.
Milan: No jo, máš pravdu, už si vzpomínám! Hrál jsem v Satalicích a vyhráli jsme pět tři.
Michal: A ty jsi dal asi tři nebo čtyři góly.
Jak vypadaly vzájemné souboje?
Michal: Na hřišti jsme se potkali, protože já v té době hrál levého obránce a brácha ve středu zálohy.
Milan: A pamatuju si jeden zákrok, kdy jsem ti prošlápl kotník.
Michal: To bylo trošku ostřejší. Milan chtěl centrovat, já šel do skluzu a on, když se rozbíhal, tak mi prošlápl kotník.
Milan: Prostě jsme si nedali nic zadarmo.
Když jste si nedali nic zadarmo, tak co dětské šarvátky. Prali jste se často?
Michal: Věčně!
Milan: Vždycky, když se jeden z nás při jakékoliv hře cítil ukřivděně, tak jsme se hned pošťuchovali nebo prali. Na dětství vzpomínám hrozně rád, i díky skvělému bráchovi.
Michal: Souhlasím, dětství bylo fakt super. Vzpomínám, že jsme i doma furt hráli fotbal.
Milan: Už jsme měli jít spát, ale my si pořád kopali. Máma přilítla a vždycky nám míč vzala. Tak to bylo pořád dokola, až v obýváku seděla s osmnácti balóny.
