"Byla to pro mě neuvěřitelně cenná zkušenost. Potkávali jsme se s výbornými týmy a měl jsem možnost pracovat se skvělými kluky," sděluje čtyřicetiletá legenda Zbrojovky.
Navazoval jste na loňskou sezonu, nebo jste stavěl tým od nuly?
Navázal jsem na loňskou práci, samozřejmě jsem do toho přinesl i svoje poznatky a vizi. Ale je to v návaznosti na devatenáctku a celou mládež. Nejde přijít do takového klubu a dělat si, co chci.
Jaká je hra podle vašeho gusta?
Mám rád, když se fotbal hraje po zemi. Přes křídelní prostory, rychle nahoru, samozřejmě presovat a získat balon co nejrychleji po ztrátě. To, co se mi líbilo jako hráči, jsem chtěl hrát i s klukama. Ne vždy vám to soupeř povolí, ale byly momenty, kdy jsme položili balon na zem a sebevědomě se na šest sedm přihrávek dostali až do brankové příležitosti.
Vtloukal jste do hráčů hodně taktiky?
Ze čtyřiceti kol jsme odehráli jen dvě utkání s nějakým taktickým záměrem. První jsme zvládli do posledního detailu, kdy jsme v Boleslavi hráli ze zajištěné obrany na brejky a vyhráli 1:0. Druhý takticky vedený zápas byl doma se Slavií, ten jsme bohužel nezvládli.
Jsou už aspoň vaši nejlepší svěřenci připraveni na dospělou ligu?
Nemyslím si, že by kluci mohli okamžitě skočit do základní sestavy. Ale je na nich, aby pochopili, o čem fotbal je. Nic není zadarmo, musejí ještě hodně tvrdě pracovat, protože mezi Juniorskou ligou a Gambrinus ligou je hodně velký rozdíl. První liga je neuvěřitelně takticky na úrovni, kluci se to musí naučit.
Našel jste se v roli trenéra?
Mám k tomu blízko. Je mi čtyřicet let a třicet z toho jsem byl u hřiště. Trénování mě bavilo už s menšími dětmi v Líšni, kde jsem se to trošku naučil, pak jsem měl i pár příležitostí nakouknout do dospělého fotbalu v divizi nebo třetí lize. Tady jsem našel naprosto skvělý tréninkový proces, pracoval jsem s dobrým počtem hráčů i kvalitou, což mě bavilo.
Takže u juniorky zůstanete?
Dostal jsem nabídku pokračovat i příští rok. Rád ji přijmu a pokusím se sám sebe i mužstvo posunout o krok dál.
Snažíte se napodobit nějaký trenérský vzor, nebo razíte svou cestu?
Snažím se vzít to nejlepší i nejhorší od trenérů, co jsem v životě potkal. Vím, co se mi na některých nelíbilo, co se mi naopak líbilo, a teď to nějak vytahuju z paměti.
Ukážete občas svěřencům něco i s míčem u nohy?
Jen při příležitostech, když je potřeba odlehčit atmosféru. Nemyslím si, že by bylo dobré se s nimi zapojovat do tréninku.
V příští sezoně nastoupíte také jako asistent k ligovému áčku. Co to pro vás znamená?
Beru to jako velký posun. Něco takového jsem vůbec nečekal a bylo to pro mě milé překvapení. Je to pro mě výzva, abych se naučil od trenéra Kotala spoustu věcí, protože má výborně propracovanou taktiku. Je potřeba to propojit i s juniorkou, aby pro hráče bylo snažší naskočit v prvním týmu.
Jak to vypadá s vaším hraním v divizní Líšni?
Dvacet let jsem dělal profesionální fotbal a za tu dobu jsem měl natolik natrénovanou fyzičku, že jsem zvládal hrát mistrovské zápasy i bez tréninku. Ale ten čas se samozřejmě chýlí ke konci. Od příštího roku si musím nechat čas i sám pro sebe a pro rodinu. Jestli budu hrát dál, tak rozhodně ne každý zápas jako doteď.
Jaké jsou vaše další plány? Sníte o tom, že jednou povedete Zbrojovku v lize?
Já si dávám postupnější cíle, i když samozřejmě každý musí mít nějaký vrchol, za kterým jde. Když jsem začínal v žácích, tak jsem chtěl jednou kopat za chlapy Jarošova. Pak jsem chtěl hrát třetí ligu, potom přišla první, reprezentace a evropské poháry. To samé je i u trénování. Začal jsem u dětí, teď jsem měl příležitost trénovat skoro profesionální fotbal, dalším krokem bude asistent u prvního týmu, dodělání profilicence. Pak se můžeme bavit o tom, že si jednou sednu na ligovou lavičku. Ale já nevím, co bude zítra, takže takhle daleko neplánuju.
