"To hostování byla podmínka Cách," pokračuje devětadvacetiletý útočník. "Ale je tam opce na přestup, takže se musím snažit, abych na téhle štaci pobyl déle než do příštího léta."
Že jdete z první ligy do druhé, v tom krok zpátky nevidíte?
Ani náhodou. Cáchy teď z první bundesligy sestoupily a během roku se chtějí vrátit. A já bych měl být mezi těmi, kteří k tomu návratu pomůžou. Udělám všechno pro to, aby se mnou byli spokojeni. Takže - prosadit se do základu a dávat góly. Z druhé ligy si žádnou hlavu nedělám, vůbec si nemyslím, že by měla mít o moc horší úroveň než třeba naše první.
A na národní mužstvo, do kterého jste poprvé nakoukl při červnové kvalifikaci s Walesem, jste nepomyslel? Vždyť kdyby vás trenér napříště povolal, byl byste v reprezentaci jediným druholigovým hráčem.
Byl bych pochopitelně rád, kdybych se v národním mužstvu udržel. A myslím, že když budu dávat góly za druholigové Cáchy podobně, jako jsem je dával za Boleslav, tak že si na mě trenér vzpomene. Prostě řekl bych, že dveře do národního mužstva jsem si nezavřel.
Měl jste před odchodem z Mladé Boleslavi možnost výběru, nebo se objevily jen Cáchy?
Pokud vím od mého manažera Ondreje Chovance, tak byl zájem ještě z ruské a turecké první ligy. Ale Německo je za humny, a navíc je nám blíž i podobným životním stylem. Probírali jsme to samozřejmě s manželkou a jednoznačně jsme dali přednost přece jen známé a podle mě i civilizovanější zemi. Navíc nabídka z Cách byla taková opravdovější, konkrétní.
S finančními podmínkami ročního hostování jste tedy spokojen?
Samozřejmě.
Nejspíš na tom budete líp než dosud v Boleslavi.
Správně. Co budu brát v Německu, to se s platem doma srovnávat nedá.
Při zvažování německé nabídky jste tedy jistě myslel i na zajištění rodiny.
Stejně jako každý, kdo jde hrát ven. Až se do naší ligy pohrnou Němci, Angličani a Italové, tak se to jistě změní. Jenže oni se zatím nehrnou.
Podmínkou hostování byly úspěšné zdravotní testy. Zvládl jste je v pohodě?
Zvládl, ale podrobnější prohlídku jsem nikdy předtím nezažil. Samozřejmě EKG, krevní testy, ultrazvuk a podobně. Ale nejvíc ze všeho ty doktory zajímaly šlachy a klouby, hlavně kolena a kotníky.
Co jste ještě během pondělního pobytu v Cáchách stihl?
Prostřednictvím manažera Chovance jsem si chvilku popovídal s novým trenérem Buchwaldem, ale bylo to spíš jen na zdvořilostní úrovni, kouč mimo jiné řekl, že se těší na společnou práci. Uvidíme. Pak jsem si ještě stačil zběžně prohlédnout město, které se mi moc líbilo. A potom už jsme se vydali autem na cestu domů.
Jaký máte v nejbližších dnech program?
Do konce týdne musím vyřídit nejnutnější věci v Boleslavi, mám toho opravdu moc, například sehnat nějaké slušné učebnice němčiny a slovníky. Na čtvrteční turnaj do Čelákovic, kde hraje i Boleslav, se ale nedostanu, budu mít doma honičku. V neděli se pak vracím do Německa a v pondělí dopoledne už musím do práce. Tedy, na první trénink.
Rozloučení s boleslavskými spoluhráči tedy nechystáte?
Opravdu na to není čas. S klukama jsem se rozloučil před chvílí před jejich tréninkem, poděkovat jsem klubovým šéfům, že mi tohle nové angažmá umožnili. A nějaké posezení, to kdyžtak někdy později.
A co rodina? Do jakého přechodného domova ji hodláte přivést?
Bydlení si samozřejmě budu hledat, uvidím, jaké budou možnosti. Nejradši bych nějaký malý domek. Ale pospíchat s tím nemusím, protože vedle tříleté Alenky máme měsíčního Luboše, se kterým teď manželka chodí na časté nejrůznější kontroly. Tak počkáme, až přece jen trochu povyroste. A zatímco budu sám, o to intenzivněji se vrhnu na němčinu s učitelem, kterého mi obstará klub.
