Oběma nohama umí zahrávat rohy a přímé kopy. V historické tabulce startů za reprezentaci mu s 98 zářezy patří čtvrté místo za legendami Čechem, Poborským a Rosickým. Přesto fotbalového pracanta Jaroslava Plašila čeští fanoušci nikdy nevzali úplně za svého.
„S tím nic neudělám. Já pro reprezentaci dělám, co můžu,“ povídá 34letý Plašil, který by měl být na Euru jedním z českých tahounů.
Petr Čech říkal, že na Euro jedete domů. Sedí to?
Pravda, Francie je můj druhý domov, jsem v cizině od šestnácti let. Ale pořád se cítím být Čechem. Pokud je ale člověk půlku života v zahraničí, tak si zvykne. Do Česka jezdím tak dvakrát nebo třikrát za rok.
Už jste přemýšlel, kde se usadíte po konci fotbalové kariéry?
Přemýšlel, ale je to osobní. Francie je varianta. A nejen Francie.
Co na ní máte rád?
Ve Francii je všechno. Z Bordeaux to mám 45 minut k oceánu, dvě a půl hodiny do hor. Jsou tam nádherné vinice, krásné prostředí. Na jihu Francie je pěkně.
Když řeknete, že se vracíte domů, to je kde?
Pro mě je doma u našich v Ličně. Zatím...
Knížky čtete v jakém jazyce?
Převážně ve francouzštině, ale i v jiných jazycích. (Plašil hrál i ve Španělsku a Itálii – pozn. red.)
V jakém jazyce přemýšlíte?
Malinko víc už asi ve francouzštině. Je to ale normální, jsem tam pořád. Někdy těžko hledám česká slovíčka. Hlavně když přijedu po třech měsících k rodičům, tak začátek, to pondělí, je těžký. Celý rok žiju ve Francii, rozhovory, komunikace v kabině. Je pro mě lehčí mluvit francouzsky než česky.
Berou vás Francouzi za svého?
Těžko posoudit. To se musíte zeptat jich. Jsem tam řadu let, ale za tu dobu se člověk nenaučí mluvit tak jako rodilý Francouz. To ani nejde. Mám přízvuk. Ale chválí mě, že mluvím dobře. A ten přízvuk neodbouráte.
Jak nadáváte?
Když nadávám, tak francouzsky. Pokud už jsem hodně naštvaný, tak v češtině. (usmívá se) Občas se mi stává, že i v reprezentaci zavolám na spoluhráče ve francouzštině: Záda! Člověk je navyklý.
Změnila se Francie od doby, kdy jste v ní v 17 letech začínal hrát?
Byl jsem v Monaku, to není zase tak úplně Francie. Těch osm let tam bylo jiných než těch současných šest v Bordeaux. V Monaku je jiná mentalita, lidi tam o fotbal moc nestojí. V Bordeaux je to jinak.
Z Vladimíra Šmicera se v Bordeaux stal vinař. Co z vás? Je vůbec možné tam nebýt vinař?
Je to možné. Víno mám rád, ale že bych mu rozuměl, to ne. Jeden spoluhráč si kupuje knížky o víně, ten do toho spadl. Já ne. Ale máme prezidenta, který má vinice, občas nám dá lahev. Nechytlo mě to od začátku, tak teď už se to asi nezmění.
Jak jste si zvykl na dlouhé stolování a vychutnávání si jídla?
To mě baví, to je super. Tohle není problém se naučit.
Jaký máte rekord v délce jídla?
Od dvou do sedmi, to byl oběd se vším všudy. Mezi hlavním chodem a dezertem ale byla hodinová procházka, abychom to dostali dolů. Pak jsme to zakončili. Přes týden na to ani není čas, ale o víkendu si tohle užívám.
A když pak přijedete k rodičům...
... doma je to rychlovka. Ale to mi nevadí.
K Francii patří i bagety. Hřešíte?
Je těžké jim odolat, hřeší každý, ale s mírou. Já skoro nesnídám, takže pro mě třeba croissant není téma. Ale místo dezertů si tam hodně dávají sýry, to mi vyhovuje.
Na jaké jídlo byste vzal návštěvu?
V Bordeaux hlavně na mořské plody, vynikající ryby. Propadl jsem tomu, opravdu moc. Na začátku jsem to nemusel, ale když jsem pak ochutnal třeba ústřice... Už jsem jedl i žábu, stehýnko mi chutnalo, není to špatné. Samozřejmě záleží na tom, jak ho kdo udělá.
Když jsme u jídla a stolování: co by nikdy Francouz neudělal?
Nenalil by si colu do vína. Kdybych to udělal, musel bych si dát facku. (směje se) Na začátku by se mi to možná stát mohlo, teď určitě ne.
Změnily nějak život Francouzů a jejich zvyky nedávné teroristické útoky?
Změnilo je to určitě. Nemají teď vyloženě strach, ale zasáhlo je to. Ale v Paříži je to ještě něco jiného než v Bordeaux. Myslím, že při Euru budou věci ohledně bezpečnosti dobře organizované. Největší problém vidím ve fanzónách. Tam bude strašně moc lidí. Jak to zkontrolujete? Má tam být až sto tisíc dobrovolníků, snad nebude problém.
Jaké je podle vás ve Francii nejhezčí místo na výlet?
Paříž. Historie, památky, je tam strašně moc věcí na jednom místě.
Vy jezdíte odpočívat kam?
Jezdím vypnout k oceánu. Když máme den a půl volno, vyrazím. Na lyžích jsem nebyl. Až skončím, tak určitě pojedu. A nejen tam. Lákají mě vzdálenější destinace, třeba Tahiti.
Říkáte, až skončíte. Jak dlouho ještě chcete hrát?
Žádný plán nemám. Dokud mě to bude bavit a někdo mě bude brát, tak budu hrát.
A co národní tým? Brankář Čech zvažuje konec po Euru, aby se mohl soustředit na klub. Co vy?
To si nechám pro sebe.
Ještě dva zápasy a budete na sto startech za národní tým. Co to pro vás znamená?
Kdyby se to povedlo, bude to super. Ale pro mě je hlavní výsledek na Euru, i kdybych neměl hrát. Postup ze skupiny je reálný.
Čeká vás už čtvrté Euro. Jak jste se za tu dobu změnil?
Hodně moc. V Portugalsku 2004 jsem byl strašně mladý. Kolem mě byli hráči ze super týmů, člověk přijede a ani moc neotevře pusu. To už se ale změnilo. Dnes mají v sobě mladí víc sebevědomí. Je jiná doba, tak to beru.
