Měl pro to jednoduché vysvětlení. "Každý zápas se vyvíjí, proto jinak vypadá prvních patnáct minut a úplně odlišně jeho závěr. Od úvodu zápasu nelze očekávat, že se v něm rozhodne, spíše jen udá vývoj dalšího průběhu," vysvětlil rozdílnou účinnost a produktivitu svých svěřenců během středečního duelu na olomouckém stadiónu. Tři branky vítězů přitom padly v rozmezí čtrnácti minut v poslední třetině utkání.
Slováci nepřijeli bránit,
ale byli k tomu donuceni
Do soupeře se fotbalisté zakousli od první minuty a soupeř se takřka nedostával z vlastní poloviny. Podle kouče se však soupeř nerozhodl jen bránit, o čemž ostatně svědčil druhý poločas, ale byl k tomu přinucen celoplošným presinkem.
"Díky tomu jsme hráli vlastně většinu zápasu na tři útočníky, protože ke Kollerovi měli čas sbíhat až na Galáska všichni záložníci," pochvaloval si Brückner, že tým dodržoval taktiku. "Ostatně vytrvalý tlak vyplýval z kvalitní obranné činnosti celého týmu, nejen obranné řady."
Ta si podle kouče počínala lépe před přestávkou, více okének se v ní objevilo po několika změnách. "Bylo by ale divné, kdyby se chybičky neobjevily. Obrana se teprve sehrává a až bude mít nahráno společně dvacet, třicet zápasů, pak se to výrazně zlepší," domnívá se Brückner. Několika zaváhání se dopouštěl především nervózní Johana, který přitom v Liberci hraje v naprosté pohodě.
Ale i obrana může ještě změnit složení. Trenér vypočítal, že přemýšlí hlavně o zraněné dvojici Jankulovski - Týce, byť si Grygera s Jiránkem nepočínali špatně a patřili k nejlepším. "A takový Grygera by byl na pravé straně ještě o něco lepší," dodal na adresu dodatečně nominovaného hráče, který se představil vlevo a v prvním poločase výrazně podporoval ofenzívu.
Největší síla národního
týmu je v útočné fázi
Největší síla současné reprezentace je ale zřetelně v útočné fázi. Brückner netají, že toho hodlá významně využívat. "Mužstvo nachází svou tvář," pochvaloval si ofenzívní smršť a naznačil, že podobný styl hodlá ordinovat také v budoucnu. Hodinu se o něj starali spolu s Kollerem stejnou měrou čtyři záložníci. A takový Poborský asi marně vzpomíná, kdy si naposledy v reprezentaci zahrál tolik na soupeřově polovině.
O přestávce měl trenér přesto co svým hráčům vytknout. "Chyběla mi střelba ze střední vzdálenosti, pak bychom soupeře ještě více přitlačili," vzpomněl si kouč na okamžiky, kdy především Rosický s Nedvědem mnohdy zbytečně hledali lépe postavené hráče, místo aby se do míče opřeli. A na mokrém olomouckém trávníku každý takový pokus mohl být hodně nebezpečný.
Ani ostře sledovaná souhra Nedvěda s Rosickým ho nezklamala; každý prý mohl vidět, že si dokáží vyhovět a jejich souhře nic nebrání. Ale o tom kouč nepochyboval. Názory, že Rosický po přestávce bez zkušenějšího spoluhráče ve středu hřiště pookřál, totiž kouč odmítl.
Větší aktivitu špílmachra Dortmundu si vysvětlil vývojem utkání, které se dostalo do jiné fáze. Podobně hodnotil příchod Baroše, po jehož střídání se hra vrátila k obvyklejšímu rozestavení s dvěma útočníky. "V tom okamžiku to bylo účinné, ale měli jsme za sebou už hodinu utkání," vysvětlil kouč svůj pohled na chvíle, kdy se zápas lámal.
Brücknera těší nebývale
široký výběr pro ofenzívu
Právě mezi útočnými hráči má nyní až nebývale široký výběr. Vedle hráčů ze středeční přípravy připomněl Lokvence, zlepšujícího se Heinze, tým už nyní osvěžily příchody Štajnera i Šimáka, připraven naskočit je Vachoušek a další mladíci. "V tom je nyní ohromná síla mužstva," přiznal při rozboru hry Brückner.
Všímal si ale i jiných okolností. Spokojen byl například s prostředím, v němž se zápas odehrál. "To byla reklama na fotbal, jak má být. Zápasem se bavili fanoušci i hráči, panovala výborná atmosféra," vysekl poklonu příznivcům a přál si, aby stejná nálada provázela i kvalifikační zápasy národního týmu.
