Místnost se jmenuje Elite, což přesně sedí. Hotel nese název Grand Heritage a na podlahách leží měkké koberce; kliky, kohoutky i odpadkové koše mají pozlacený nádech.
A tady trenér Pep Guardiola, jinak spíš tiše mluvící člověk, skoro až skočí do novinářské otázky, kde vidí ještě rezervy svého týmu: „Můžeme se zlepšit! Naše kvalita je vysoká, hrajeme na špičkové úrovni...Ale ano, pořád se lze zlepšovat.“
Takové je krédo nejen španělské ikony mezi fotbalovými kouči, ale i celého Bayernu Mnichov. Velkoklub právě končí zimní soustředění v Kataru. Výjimečný tým ve výjimečném prostředí.
Své ke svému.
Skluzy, rychlost a finty
Je 9.48 místního času, když na hřiště vchází muž v červené teplákové soupravě, byť už je teplota na tričko a kraťasy. Do nich se později Pep Guardiola vysvlékne a bude přes hodinu a půl dirigovat nejspíš nejlépe fungující fotbalový klub planety.
„Myslím, že je úžasné, když si nějaká země může dovolit pozvat tým světové třídy,“ říká na malé tribunce Mehmet Scholl. Jedna z legend Bayernu momentálně trénuje mládež v Aspire Academy v Dauhá, kde Guardiolův tým piloval svou hru pro jarní zápasy.
Nepřekvapí, jak mimořádné podmínky tu jsou. Žádný ruch staveb, jež v Dauhá nonstop vyrůstají na každé volné ploše. Tady je klid, mnohem víc zeleně, nezbytné palmy a zmíněný hotel Grand Heritage ve viktoriánském stylu.
Z květin jsou vystříhány barevné obrazce, místní neustále kropí trávu, aby si nikdo nemohl ani na vteřinu postěžovat. Není na co! Klubová televize připravuje přímý přenos pro ty, jimž není dopřána možnost sledovat jej z místa.
Mezi mnoha desítkami fanoušků jsou tu Němci, kteří se dohadují, zda jít odpoledne na nákupy, či do muzea. Taky Katařané v tradičních oděvech - jeden z nich jako pořadatel neustále krouží kolem trávníku v golfovém vozíku. Či australská rodina, která se zastavila při joggování.
„Jen jsme běželi kolem. Paráda, co?“ kývne táta na kluka v dresu Manchesteru City, druhá ratolest podle oblečení fandí Realu. Ale teď oba zírají na Bayern. Zírají na něco, co asi ještě neviděli.
Guardiolova zlepšená němčina
Začínáme bagem: připomíná jiné video z přípravy Bayernu, jež na YouTube nedávno obletělo svět. Ta rychlost! Ta přesnost! A slovy klasika: ty skluzy... Je to mix klukovského nadšení a maximálního umu.
Arjen Robben, o němž bude ještě řeč, převyšuje i hvězdné spoluhráče. Spatřit bleskový pohyb jeho nohou z pár metrů, to je zážitek. Ano, i pan Robben se někdy zmýlí a netrefí pas na několik kroků... Ale za pět vteřin jde „z kola ven“, neboť vybojuje míč vzorovým skluzem.
Guardiola to sleduje v červeném, sedm dalších členů realizačního týmu v bílém. Tohle jsou chvíle, kdy jinak mlčenlivý šéf pronáší strohé: „Gut!“ Klima je ideální, trénink svižný. Dlouhé pasy, standardky pro tři čtveřice, které neustále mění obranu za útok, rychlé kombinace.
„Jsem velmi spokojený. Koncentrace a nasazení jsou úplně bez výhrad,“ líčí později Guardiola na tiskové konferenci. Na ní přechází podle dotazů z němčiny do angličtiny; v jazyce svého zaměstnavatele udělal velký pokrok a troufne si i na vtípky.
Jeho tým z Dauhá zamířil do sousední Saúdské Arábie - v Rijádu sehraje duel pro 60 tisíc diváků, a až se bude vracet, v neděli oslaví Guardiola narozeniny. „Mé přání? Jen zdraví. A oslava? Jaká oslava? Budu pořád spát. Všichni budou v letadle spát, ne?“ říká navenek suše, ale cuká koutky. Radost mu musí dělat mimo jiné to, s jakým „materiálem“ si může dovolit pracovat.
A tak zpátky na trénink.
Ano, zase ten Robben... Bayern se celou dobu připravuje maximálně na třetinové délce hřiště. Nizozemský fotbalový zázrak místo kombinace, k níž takový styl vybízí, zkusí střelu: z kroku vypálí rovnou do „vinglu“.
Sprintuje o stupeň rychleji než jeho skvěle atleticky vybavení spoluhráči, přes překážky při cvičeních pomalu létá. Gólmana Manuela Neuera, jenž tento týden málem dostal Zlatý míč, vyškolí dělovkou z téměř nulového úhlu, která otře bližší tyč. I spoluhráči jen zahučí údivem. Hodina a půl uběhla, ale končit? Kdepak. Povinnosti ještě zbývají.
Ribéry, dej mi podpis!
Na řadě je, aby vzory předávaly um dál. Mládež z akademie dostává krátkou strategickou lekci od „generála“ Guardioly a může si kopnout penaltu na Neuera. Páni, taková příležitost! Drobný kluk, jenž je hvězdě jen po stehna, běží, běží, sprintuje, vší silou napálí míč - a Neuer mu galantně dopřeje radost z gólu.
Dětské nadšení se podobá tomu, s nímž si o chvíli předtím velké postavy Bayernu vychutnávaly bago. No a jistě, nesmějí chybět podpisy a selfies, ještě než Schweinsteiger a spol. zmizí ze hřiště.
Každý je trochu jiný. Ribéry ochotně zapózuje fanouškům. Kanonýr Thomas Müller odpoví suše, ale zastaví se. To Robben dokazuje, že génius na hřišti je mimo něj kulantně řečeno svéráz - jen ukáže na svoji holou hlavu a katarské slunce: „Je mi vedro, sorry!“
Projde a zrakem ani nesklouzne k fanouškům namačkaným na plůtek. Detail, jenž u Bayernu mluví za vše: členové týmu mají vždy připraveny čtyři fixy, aby se fotbalisté nezdržovali, pokud by žadatelé o podpis neměli své. Žádné prodlevy, žádné zdržení.
V detailech se skrývá dokonalost - a o tu jde především. Zdáli poté zazní muezzinův hlas, ovšem v Bayernu modlitbu nesvětí.
Tenhle klub pracuje. A vyhrává.