V reprezentaci spolu ta klíčová osa hráčů hraje už přes sedm let. Neodcizili jste se navzájem?
Naše vztahy se nezměnily. Nedvěd, Řepka, Šmicer, Berger... Nezávidíme si, neděláme na sebe podrazy, v tom problém není. Jen atmosféra se zkazila, vytratil se ten správný duch. I lidi kolem se chovali líp, třeba vy, novináři, jste nám věřili, byli jste takoví kolegiálnější. Vím ale, že hlavní chyba byla v nás a ve vedení.
Třeba o Pavlu Nedvědovi jste řekl, že jste ho nikdy nepovažoval za kapitána. To zní hodně hrubě.
Možná to vypadalo skandálně, ale Pavel mě jako kapitán za rok a půl nepřesvědčil. Řekl jsem jen názor, není důvod, aby se z nás stali nepřátelé. Zažil jsem Němce, Kadlece, Němečka, to byli kapitáni, velké osobnosti. Dokázali nás strhnout, dali týmu víc než kapitánskou pásku. Ale Nedvěd ne. Když Jirka Němec řekl: Chlapi, jedeme, dáme jim, co zaslouží, byl jsem ochotný nechat na hřišti cokoli. U Nedvěda jsem to tak necítil.
Byla to jen jeho chyba?
Asi ne. Nejspíš se necítil pevný v kramflecích, necítil podnět od vedení. Patrik Berger to říkal správně dřív jsme se sešli na srazu, dali si kafíčko, s chutí potrénovali a vlítli na zápas! Teď nám zbylo jen to kafíčko. Vládla špatná atmosféra, přitom šlo o mistrovství světa. Aspoň se potvrdila moje slova, když to řekl i Berger. Je to jeden z důvodů, proč jsem skončil.
Ne hlavní, že? Vedení svazu vám vadí, o předsedovi Obstovi jste prohlásil, že je jen figurkou.
Za tím si stojím. Šéfují pánové, kteří tam nemají co dělat. Nejsou to profesionálové zapálení pro fotbal. Vzpomínám na srazy pod předsedou Chvalovským, ty měly grády a úroveň.
Nejsou to jen maličkosti?
Jsou, ale je jich spousta. Dostal jsem ze svazu dopis, že mám zaplatit pokutu pět tisíc švýcarských franků za poslední vyloučení. Pavel Srníček má zase platit asi dva tisíce franků. Copak jsme nebyli součástí týmu? A to máme platit jen my? To je nefér.
To je trest za urážky trenéra Waseigeho po baráži s Belgií.
To přece musí platit svaz, vždycky to tak bylo. Já nic platit nebudu.
Kdekdo si myslel, že jste dřív mluvil v zápalu emocí. Nebylo to tak?
Ani náhodou. Bylo to uvážené, žádné plácání do větru. Reprezentace nefunguje, jak by měla. Až skončí Obst s Fouskem (generální sekretář svazu - pozn. aut.), jsem ochoten se vrátit.
Takhle si diktujete podmínky. Copak se to nedá vyřešit jinak než aférou?
To není žádná aféra, žádná moje kampaň. To jsem mohl poprosit kamaráda, ať vytiskne tři sta tisíc plakátů a polepí každý roh. Patrika Bergra jsem k ničemu nepřemlouval, vůbec jsem s ním nemluvil. Copak se mám bát vyslovit vlastní názor? Už nežijeme v komunismu.
Třeba to znamená váš úplný konec v reprezentaci...
Třeba jo. Ale nejsem žádný obětní beránek, není to tragédie, je to moje rozhodnutí.
Trenér Brückner si myslí, že ještě nenastala tak vážná situace. Chtěl by s vámi mluvit.
Tady neexistuje střední cesta. Věřím, že mě pan Brückner pochopí.
Vy jste mu ještě nic neřekl?
Tak vyhraněně ještě ne, nechtěl jsem po telefonu. Musíme si promluvit mezi čtyřma očima.
Jak reagovali fanoušci, když jste všechno oznámil?
Dostal jsem do Londýna asi dvacet dopisů, minimum lidí, i když nikoho z nich neznám, mě odsoudilo. Chápali mě. Jeden pán mi ale napsal, že utíkám od mužstva, které mě vytáhlo do nebes. Pane Řepko, nabažil jste se a teď do reprezentace kopete.
Neměl pravdu?
Hrát v nároďáku pro mě zůstane nejvyšší ctí, to je vrchol. Ale teď opravdu nemůžu.
Už jsou slyšet názory, že si s Bergrem zjednodušujete život. Že nechcete dřít za tým, který vám pomohl ke krásnému životu.
Že vedeme pohodlnější život? Jestli budu hrát za sezonu o deset zápasů víc, to mě přece nezabije.
Nebude vám chybět velký fotbal? Fiorentina a reprezentace jsou pryč, zbyl vám jen West Ham.
A co je velký fotbal? A co normální? Kde je mezi nimi rozdíl? Velký fotbal - anglickou ligu - hraju každý týden dvakrát. Jsem šťastný za West Ham. Můj život není postavený na národním mužstvu a na evropských pohárech.
Naše vztahy se nezměnily. Nedvěd, Řepka, Šmicer, Berger... Nezávidíme si, neděláme na sebe podrazy, v tom problém není. Jen atmosféra se zkazila, vytratil se ten správný duch. I lidi kolem se chovali líp, třeba vy, novináři, jste nám věřili, byli jste takoví kolegiálnější. Vím ale, že hlavní chyba byla v nás a ve vedení.
Třeba o Pavlu Nedvědovi jste řekl, že jste ho nikdy nepovažoval za kapitána. To zní hodně hrubě.
Možná to vypadalo skandálně, ale Pavel mě jako kapitán za rok a půl nepřesvědčil. Řekl jsem jen názor, není důvod, aby se z nás stali nepřátelé. Zažil jsem Němce, Kadlece, Němečka, to byli kapitáni, velké osobnosti. Dokázali nás strhnout, dali týmu víc než kapitánskou pásku. Ale Nedvěd ne. Když Jirka Němec řekl: Chlapi, jedeme, dáme jim, co zaslouží, byl jsem ochotný nechat na hřišti cokoli. U Nedvěda jsem to tak necítil.
Byla to jen jeho chyba?
Asi ne. Nejspíš se necítil pevný v kramflecích, necítil podnět od vedení. Patrik Berger to říkal správně dřív jsme se sešli na srazu, dali si kafíčko, s chutí potrénovali a vlítli na zápas! Teď nám zbylo jen to kafíčko. Vládla špatná atmosféra, přitom šlo o mistrovství světa. Aspoň se potvrdila moje slova, když to řekl i Berger. Je to jeden z důvodů, proč jsem skončil.
Ne hlavní, že? Vedení svazu vám vadí, o předsedovi Obstovi jste prohlásil, že je jen figurkou.
Za tím si stojím. Šéfují pánové, kteří tam nemají co dělat. Nejsou to profesionálové zapálení pro fotbal. Vzpomínám na srazy pod předsedou Chvalovským, ty měly grády a úroveň.
Nejsou to jen maličkosti?
Jsou, ale je jich spousta. Dostal jsem ze svazu dopis, že mám zaplatit pokutu pět tisíc švýcarských franků za poslední vyloučení. Pavel Srníček má zase platit asi dva tisíce franků. Copak jsme nebyli součástí týmu? A to máme platit jen my? To je nefér.
To je trest za urážky trenéra Waseigeho po baráži s Belgií.
To přece musí platit svaz, vždycky to tak bylo. Já nic platit nebudu.
Kdekdo si myslel, že jste dřív mluvil v zápalu emocí. Nebylo to tak?
Ani náhodou. Bylo to uvážené, žádné plácání do větru. Reprezentace nefunguje, jak by měla. Až skončí Obst s Fouskem (generální sekretář svazu - pozn. aut.), jsem ochoten se vrátit.
Takhle si diktujete podmínky. Copak se to nedá vyřešit jinak než aférou?
To není žádná aféra, žádná moje kampaň. To jsem mohl poprosit kamaráda, ať vytiskne tři sta tisíc plakátů a polepí každý roh. Patrika Bergra jsem k ničemu nepřemlouval, vůbec jsem s ním nemluvil. Copak se mám bát vyslovit vlastní názor? Už nežijeme v komunismu.
Třeba to znamená váš úplný konec v reprezentaci...
Třeba jo. Ale nejsem žádný obětní beránek, není to tragédie, je to moje rozhodnutí.
Trenér Brückner si myslí, že ještě nenastala tak vážná situace. Chtěl by s vámi mluvit.
Tady neexistuje střední cesta. Věřím, že mě pan Brückner pochopí.
Vy jste mu ještě nic neřekl?
Tak vyhraněně ještě ne, nechtěl jsem po telefonu. Musíme si promluvit mezi čtyřma očima.
Jak reagovali fanoušci, když jste všechno oznámil?
Dostal jsem do Londýna asi dvacet dopisů, minimum lidí, i když nikoho z nich neznám, mě odsoudilo. Chápali mě. Jeden pán mi ale napsal, že utíkám od mužstva, které mě vytáhlo do nebes. Pane Řepko, nabažil jste se a teď do reprezentace kopete.
Neměl pravdu?
Hrát v nároďáku pro mě zůstane nejvyšší ctí, to je vrchol. Ale teď opravdu nemůžu.
Už jsou slyšet názory, že si s Bergrem zjednodušujete život. Že nechcete dřít za tým, který vám pomohl ke krásnému životu.
Že vedeme pohodlnější život? Jestli budu hrát za sezonu o deset zápasů víc, to mě přece nezabije.
Nebude vám chybět velký fotbal? Fiorentina a reprezentace jsou pryč, zbyl vám jen West Ham.
A co je velký fotbal? A co normální? Kde je mezi nimi rozdíl? Velký fotbal - anglickou ligu - hraju každý týden dvakrát. Jsem šťastný za West Ham. Můj život není postavený na národním mužstvu a na evropských pohárech.
 Vyloučený Tomáš Řepka odchází ze hřiště |
