Jak se mu to vede? To zatím hodnotit nechce. Nejlépe to prý ukážou až mistrovské zápasy.
Když do funkce sportovního ředitele nastupoval váš předchůdce Karel Večeřa, říkal, že je to mnohem těžší, než si představoval. Souhlasíte?
Určitě, s pozicí hráče se to vůbec nedá srovnávat. Starosti, které mám dnes, jsou s těmi hráčskými nesrovnatelné. V hlavě něco řeším 24 hodin denně, práci si nosím domů. Ze začátku jsem kvůli tomu i špatně spal, protože se některé věci nedařilo dotáhnout tak, jak jsem si představoval.
Líčíte to i hráčům, když za nimi chodíte do kabiny? Že si ve své současné pozici žijí relativně bezstarostně.
Ano, to je jedna z věcí, kterou jim říkám. Ale on už nám to říkal i bývalý trenér Karel Večeřa. Zdůrazňoval nám, že si máme vážit toho, co máme. Protože jednou přijde doba, kdy naše starosti nebudou končit ve dvanáct hodin nebo o půl jedné s koncem tréninku.
Připadáte si dnes už jako ředitel?
Občas mi tak řekne ze srandy někdo z kluků, ale jinak si myslím, že vztah s hráči se příliš nezměnil. Já se jako ředitel neberu. Snažím se dělat svoji práci tak, aby měla nějaký výsledek. Ale jestli se mi to daří, to bude vidět až na hřišti.
Vzpomenete si ještě, jak jste se první den ve funkci cítil? Přece jen jste o ní vůbec nic nevěděl.
První dny byly hrozné. Já neměl ani kancelář, ta ještě patřila panu Večeřovi, takže jsem první jednání vedl všude možně. Navíc v momentu, kdy se zpráva o mé nové práci objevila v novinách, začali to se mnou všichni řešit, ale já k tomu ještě neměl co říct. Nevěděl jsem, co to obnáší. Všechno jsem si osahal až zhruba po měsíci.
Dnes už víte, co to obnáší?
Ráno přijdu do kanceláře, z mailu na mě vyskočí x věcí, které je potřeba rychle vyřešit, obvolat, někam dojet. Pak se člověk dostane k něčemu jinému, ale pořád někdo volá a všechno se různě přesunuje. Někdy mám den tak našlapaný, že ještě večer sedím na telefonu a dodělávám to, co jsem nestihl v kanceláři.
Co z mailu vyskakuje nejčastěji? Nabídky na nové hráče?
V tomto ohledu máme s vedením úplně jasno. Nabídkami, které chodí mailem, se vůbec nezaobíráme. Vytipovávali jsme si jen hráče, které jsme znali, nechtěli jsme kupovat zajíce v pytli.
Podle čeho jste vybírali? Vy sám určitě znáte spoustu fotbalistů, ale zase jste neměl obchodní kontakty.
Vždycky nás nejvíc zajímalo to, jestli má hráč k mužstvu nebo klubu nějaký vztah. Proto přišel Petr Švancara, který je Brňák, to byla jasná volba. Důležitý pro nás byl i první kontakt, jak hráč reagoval. Když začal hned licitovat o penězích, ztratili jsme zájem. Spoustu fotbalistů třeba lákalo zahrát si na špici druhé ligy, jít do klubu, kde mají možnost zažít postupovou euforii.
Už před koncem minulé sezony jste říkal, že se vám nelíbí přístup některých hráčů. Měl jste pak tendenci zbavit se jich?
Já jsem v žádném případě nebyl ten, kdo ukazoval prstem a říkal: ty skončíš a ty taky. Důležité slovo si v tom vzal i trenér, měl s hráči osobní pohovory a každý mohl říct, jestli chce v Brně zůstat nebo ne. Asi šest lidí rezolutně oznámilo, že tady v žádném případě zůstat nechtějí, i když smlouvu podepsanou měli.
Můžete je vyjmenovat?
Můžu říct, že všichni jsou pryč. Bylo jasné, že s takovými hráči bojovat o postup nemůžeme. Nebudeme přece někoho nutit, aby v Brně zůstal.
Přestavba se dotkla i mládežnických celků. Jak moc jste se v tom angažoval?
Já jenom pokračuju v tom, co začal pan Večeřa, struktura byla daná. Řešil jsem jenom personální obsazení. Z ekonomických důvodů se musela některá místa zrušit, ale na druhou stranu jsem se u majitele zasazoval o to, aby se u mládeže nesahalo na platy. Oni nemůžou za to, že jsme spadli z první ligy. To se nakonec podařilo.
Bavíte se s novým provozním ředitelem i o tom, jak dostat fanoušky na Srbskou?
To, že nechodí,mě štve, proto hledáme způsob, jak to změnit. Ale není to tak jednoduché, jak jsem si dřív představoval. Spoustu nápadů mají lidé z klubu i fanoušci, se kterými jsme se několikrát sešli, ale tlačí nás čas. Potřeboval bych, aby sezona začala za půl roku.
Co na vaše vytížení říká rodina?
Ta je na tom všem samozřejmě nejvíc bita, neužije si mě tolik, jako když jsem hrál. Dovolenou jsem letos nestihnul, víkendy trávíme na fotbale. Když doma řeknu, že jedeme na výlet, tak všichni ví, že jedeme do Mostu na fotbal. Rodina je ke mně ale velice hodná a já se jí to budu při nejbližší příležitosti snažit vrátit.
Nemrzí syna, že už nehrajete fotbal?
Mrzí, byl z toho hodně zklamaný. Musel jsem mu vysvětlit, že už mám přece jen svoje roky. Snažím se mu věnovat v Líšni, kde působím i jako hráč, i jako trenér.
Už jste se v Líšni domluvil, jak často budete hrát?
Oznámil jsem jim, že pokud budou zápasy kolidovat, tak má Zbrojovka přednost. Oni mi vyšli vstříc, měnil se kvůli mně i začátek domácích zápasů. Ale nemusí se bát, jestli ne letos, tak později si mě ještě v Líšni užijí dost.
