"Každé loučení je smutné. Zvlášť když jsem v Teplicích něco prožil, našel si přátele v týmu i ve městě," svěřil se pětatřicetiletý fotbalista.
Už víte, kde budete hrát?
Ještě ne, snad do týdne bude jasno. Teď jsme se stěhovali z Teplic zpátky domů, k Plzni do Přeštic. Dětem musíme zajistit školu, dát všechny věci do pořádku. Pak uvidíme, co bude dál. Nějaké kontakty jsou.
Jak se teď připravujete?
Dokud jsem byl v Teplicích, tak jsem trénoval s mančaftem. Tento týden už se chystám sám.
Jste naštvaný na Teplice, že s vámi neprodloužily smlouvu?
Já to neberu tragicky. Nějaké rozchody a odchody jsem už v kariéře prožil. Jen mě mrzí, že jsem nemohl ukončit svoji kariéru v Teplicích. Letošní sezona totiž bude moje poslední. Trenér měl o mě zájem, ale vedení ne. Chtělo omladit sestavu, takže jsme se nedohodli.
Nabízeli vám, ať začnete trénovat.
Měl jsem hrát za B-tým a spolupracovat s hlavním trenérem. Jenže když budu hrát, tak to můžu i jinde. Tedy doufám, že jsem kariéru už neukončil, že se někde dohodnu.
Čtyři sezony, šesté, deváté. třetí. a čtvrté místo v lize. Která byla pro vás nejlepší?
Asi ty poslední dvě pod trenérem Marečkem, kdy jsme hráli evropské poháry. Vlastně poslední tři, Pohár UEFA jsme si zahráli i s trenérem Strakou. Jen tu první sezonu jsem se rozkoukával. Žádná ale nebyla vyloženě špatná.
Na co rád vzpomínáte?
Když jsme postoupili přes Feyenoord a hráli s Celtikem Glasgow. Na jejich stadion přijely "nějaké" Teplice, ale byl plný, lidi zpívali, skandovali. A v odvetě u nás půlku stadionu obsadili fanoušci ze Skotska. V naší lize se mi v té kulise a atmosféře, která tady byla a je, těžko hledá výjimečný zápas.
Jak jste si padl do oka s trenéry Strakou a Marečkem?
Dokonce jsem nastupoval ještě za Cipra. Nejvíc jsem si rozuměl s Marečkem. Komunikace s ním je perfektní, snaží se, aby mančaft držel pohromadě. Oblíbil jsem si ho díky jeho lidskosti, přístupu i za jeho tréninky. Fotbalu dává všechno, sto procent. Vlastně ještě víc, to se ani procenty vyjádřit nedá.
A Straka?
Měl v sobě zakódovaný důraz na disciplínu, přesnost, což si nejspíš přinesl z Německa.
Váš partner ze stoperské dvojice Hunal říkal, že mu budete chybět.
Rozuměli jsme si nejen na trávníku, ale i mimo něj. Je zkušený, dovedli jsme si vyhovět, při zápase jsme přesně věděli, co udělá druhý. Spřátelil jsem se i s dalšími staršími hráči - Poštulkou, Verbířem, Sabouem. Přeci jen ti mladší, ne že bychom nebyli kamarádi, ale mají už trošku jiné zájmy, mají svůj svět.
