V rodných Viganticích, v malebné vísce v beskydských horách, se s oblíbeným "Kučou" přijelo rozloučit ve hvězdné exhibici mnoho bývalých reprezentantů. Někdejší kapitán Sigmy však u fotbalu zůstává. Zatím jakou vedoucí olomouckého mužstva a nová posila Vigantic.
Užil jste si loučení?
Užil jsem si to. Musím ale říct, že byl stres to domlouvat. Hodně těžké to bylo i pro oddíl Vigantice, který vše připravil perfektně. Já měl na starosti jenom hráče a myslím, že přijela dobrá sebranka. Přišli i diváci, počasí nakonec vyšlo, takže jsem moc spokojený.
Bylo těžké přilákat spoustu bývalých reprezentantů, nebo na vaše jméno slyšeli a přijeli bez přemlouvání?
Já jsem rád, že s těmi kluky vycházím. Pořád udržujeme dobré kontakty. Mrzí mě akorát, že to nevyšlo Pavlovi Hapalovi, který odřekl. Míša Hubník je taky na dovolené. A přijet nemohli ani Milan Baroš Romanem Hubníkem, kteří mají reprezentační povinnosti. Kdyby měli sraz až v neděli, přijeli by určitě. Já je plně chápu. Jsou v zátěži, čeká je těžké mistrovství Evropy, takže bohužel.
Jaké bylo zahrát si se synem?
Super! Akorát jsem trošku zachrtil a nenahrál mu na gól. Doufám, že vydržím hrát za Vigantice nějaký pátek a třeba se ještě v župním přeboru potkáme. Uvidíme, co se něj vyvine.
Na ruce máte podpis Zdeňka Pospěcha. Neměl jste se podepisovat hlavně vy?
Zdeněk se mi podepsal z recese. Pořad se podepisoval a byl v takovém nápřahu, že se podepsal i mně na ruku.
Vy jste se už Viganticím upsal?
Jo, stoprocentně budu hrát tady, ale nevím, jak to bude s volným časem, protože v Olomouci mě čeká práce a nebudu dávat přednost župnímu přeboru před ligou.
V exhibici jste hrál v útoku. Tam bude vaše místo i ve Viganticích?
No chtěl jsem dopředu, ale viděl jsem, že to není žádná sranda. Ale já jsem už vypil nějakou slivovičku, takže možná můj výkon byl tím ovlivněný.
Jako vedoucí mužstva zůstáváte v Sigmě, odmítl jste nabídku trenéra Psotky jít mu dělat asistenta do Senice. Co rozhodlo pro Olomouc?
Na prvním místě to byla rodina, která se trošku cukla. Musím respektovat názory manželky, dětí. Možná jsem tím rozhodnutím zklamal Zdeňka Psotku, což mě mrzí, ale Sigmu mám taky rád a nechtěl jsem si poštvat lidi. Názor manželky byl v první řadě.
Zaměříte se do budoucna na manažerskou, nebo trenérskou práci?
Je to otevřené. Měl bych chodit trénovat i dorosty a na tréninku pomáhat Romanu Pivarníkovi. Tím se budu učit. Plnit budu také bafuňářské věci, které teď dělal Adam Košař. Po dvou letech se uvidí, kterým směrem se dám.
Už se vám začíná stýskat po profifotbalu, nebo to teprve přijde časem, až uvidíte někdejší spoluhráče v předkole Evropské ligy?
Teprve to asi nastane. Pořád si vsugerovávám, že mám dovolenou jako normální hráč a ještě se vrátím. Ale už se nevrátím nikam. Potom to na mě dolehne, ale teď jsem hlavou pořád na dovolené.
Na tréninku Sigmy si dáte bago s hráči a nebude vám tak smutno.
Přesně tak, dám si bago, zahraju si nohejbal. Jsou to pěkné chvíle, ale asi mi to bude chybět. I Radek Látal s Pavlem Hapalem mi říkali, že je hodně těžké se s koncem srovnat. Doufám, že ten přechod zvládnu jednodušeji, když jsem zůstal u fotbalu. Někteří hráči konec těžce nesli, ale já myslím, že to bude v pohodě, když budu dál chodit na tréninky a do kabiny.
A pokud ne, tak brankář Dominik Hašek se vracel k hokeji třikrát...
Neexistuje! Já se nebudu vracet ani jednou. To je konečná. Stoprocentně.
Na jaký okamžik z vaší kariéry budete vzpomínat nejraději?
Co bych vypíchl? Poslední finálový zápas v českém poháru. Bylo super, že jsme tu napnutou sezonu, která byla obrovsky těžká psychicky, zvládli vítězstvím v poháru. Mám z toho obrovskou radost. Je to nejvíc v mé kariéře.
Je hezké, že se vám povedl happy end a skončil jste s vaším prvním pohárem nad hlavou.
Vyšlo to. Spokojenost je u fanoušků, u vedení, u hráčů. Zahrajeme si Evropskou ligu a můžeme narazit na super atraktivního soupeře. V dnešním fotbale je možné všechno. Šance vždycky existuje. I když narazíme na Inter Milán, bude šance třeba jedno procento, ale máme šikovné hráče a můžeme překvapit.
