Respektovaný lídr a vůdčí typ, jakým někdejší kapitán modrých byl, teď mladému týmu chybí. "Pracujeme na tom na tréninku, ale vůdcovské schopnosti musí být vrozené," říká sigmácká legenda.
Když se Sigmě nedaří, vidím tým povzbuzovat jen Pavla Dreksu.
Našlo by se tady víc lídrů. Ale hlavně mezi hráči na hřišti vázne komunikace, ukazování rukou – klidně, zastav. To tlučeme do hlavy jak Hořavovi, Pospíšilovi, tak Houskovi. To je problém. Je tady hodně mladých hráčů. Pavel Dreksa by tu taktovku mohl vzít. I Martin Šindelář se snaží mluvit, Aleš Škerle teď chyběl, je tam Michal Ordoš. Ale vždycky by to měl být spíš hráč, který má hru před sebou – stoper, defenzivní či střední záložník.
Nabízí se Tomáš Hořava, zástupce kapitána, který je v týmu už sedmou sezonu, jenže nemá vůdcovské schopnosti v povaze.
Přesně. Když lídr něco řekne, třeba Dreksa, měli by jej všichni respektovat. Ale někdy mi připadá, že hráči na sebe zaprvé nemluví a zadruhé, když se jim něco řekne, tak to nevnímají. Je to také o schopnosti naslouchat. Není to pokaždé o tom, že chce lídr hráče zdrbat nebo zkritizovat, ale o tom, aby to pomohlo hře. My se snažíme, aby pořád mluvili, ale kluci mluví málo.
Přitom komunikace na hřišti je ve fotbale a kolektivních sportech obecně velmi důležitá.
Klíčová. Když je hodně diváků, tak jsou pokyny hůř slyšet, ale zase sta čí ukazovat gesta rukou – stůj, já jdu a podobně.
Můžete to hráče učit?
Dá se to s nimi učit tak, že na tréninku budou muset na sebe pořád volat, neustále jim to vtloukat do hlavy. Ale je to těžké, když se hráč naučí, že si na hřišti plní jen své herní úkoly. Tohle je nad plán, nadstavba a je těžké se to naučit.
Hráče, který tyto vlastnosti nemá v sobě přirozeně, to navíc může odvádět od výkonu.
Ano, řeknu to z vlastní zkušenosti, když jsem se vracel po zranění nohy a měl jsem problém sám se sebou: Když není člověk v zápasovém rytmu, je zadýchaný, tak je potom těžké něco organizovat. Navíc když uděláte chybu a spoluhráči se pak na vás dívají tím stylem "tak ty mi tady budeš radit a sám chybuješ". Nejlepší je, když lídr má kvality herní i dirigentské. Nedělá moc chyb a je v pohodě. Samozřejmě to pokaždé nejde. Ale je zase dobré, že to lídr vezme na sebe, i když se mu moc nedaří a snaží se to strhnout jinak. Hráči by si měli brát z něj to pozitivní, že to s nimi myslí dobře, a ne že si budou nadávat.
Dreksa naposledy v zápase s Mladou Boleslaví spoluhráče burcoval i za stavu 0:2, byť sám také nehrál povedený zápas.
Snaží se plnit vůdčí roli. Šindelář je také ten typ.
Jenomže to jsou mladí hráči, kteří bojují o sestavu...
Jsou to dvě odlišné věci – lídr a komunikace, kdy si říkají: levá, pravá, zatáhni, já mám balon a tak dál. To už pak nemusí být ani lídr, ale stačí, aby takhle komunikoval. I za mě stalo, že když se zakřičí levá ruka, tak vás spoluhráč nevnímá. Bude se říkat, že lídr chybí, ale když tam bude, tak zase, že už je na to starý a nestačí. Začátek jara jsme měli bodově úspěšný, teď je období neúspěšné, takže se hledá vše možné. Ale na komunikaci se snažíme pracovat, aby byla lepší.
Hrát o záchranu je za trest. Hrát o poháry je cíl a kluci by si ho měli užít. |
Vy jste byl v Olomouci na hřišti velmi respektovaným kapitánem, takže by od vás hráči měli něco odkoukat. Navíc jste zůstal s nimi v kabině čili vůdčí typ sigmáckou šatnu neopustil.
Já se o tom s nimi snažím hodně bavit, ale potom na hřišti je to něco jiného. Vím, že některé typy hráčů jsou tak zahledění do hry, že nic ostatního nevnímají. Možná to vzniká někdy v mladém věku, ale když nemáte v sobě vlastnosti lídra, tak to do sebe nedostanete.
Byl jste lídrem i po přestupu do bundesligového Bielefeldu?
Tam na to právě velmi apelovali, aby osa týmu hodně mluvila. Přišel jsem, hned mi řekli, jaká slovíčka se mám naučit, abych aspoň mluvil: dozadu, levá, pravá, otočit hru a tak dále. To jsem se rychle naučil. V tréninku se na to apelovalo v tom, že při každém převzetí míče jsme museli volat. Bylo to pro mě zvláštní, ale člověk si na to zvykne.
Může lídr týmu chybět i v komunikaci s rozhodčím, byť by se s ním měl bavit jen kapitán?
Měl by to být hráč, který už něco dokázal. Když bude lídr Michal Ordoš a něco řekne rozhodčímu, tak bude mít u něj větší respekt než třeba Tomáš Hořava, který ještě nedokázal to, co Michal. Začíná to u fau lů, které rozhodčí na Ordoše odpíská a na Tomáše ne. Já nikdy rozhodčím nenadával, snažil jsem se s nimi spíš vycházet. Nevím, jestli to pomohlo, protože někteří jsou hodně arogantní a řídili si to podle sebe. Jiní si to ale vzali. Je nejlepší, když komunikace spíš probíhá v duchu týmu a v šatně než s rozhodčími.
Trenér Pivarník chtěl po vašem konci kariéry přivést zkušeného hráče i právě proto, aby nahradil vaše vůdčí schopnosti. Může být posila hned lídrem, viz třeba Vácha ve Spartě, který s komunikací na hřišti nemá problém?
Může to být i posila. Ale je těžké se hned adaptovat a být lídrem. Když jsem přišel do Olomouce ve čtyřiadvaceti z Opavy, taky jsem hned nemluvil. Je to také o tom, jak nový kluk zapadne a přijme ho kabina. Řekl bych, že na Dreksovi můžeme stavět, ale měli by se to učit i třeba Houska s Pospíšilem, u kterých je perspektiva. Nemusí řvát, ale musí mluvit. Není třeba to burcovat teatrálním stylem, to nemám rád, je to umělé. Stačí přijít za hráčem, plácnout ho a říct mu: Pojď, jdeme nahoru! Mělo by to být přirozené, fanoušek to ani nemusí vidět. Dreksa tu roli splňuje, Šindelář také. Že bychom byli úplně mrtví, to ne, ale chtělo by to i vepředu. Ze stoperů to až na hrot nedojde.
V první půli v utkání s Mladou Boleslaví mělo hodně hráčů hlavu dolů, včetně zkušeného Ordoše.
Hlavy dole byly, ale zase se musím hráčů zastat. My teď poslední dobou dostáváme divné první góly – se Spartou centr, v Brně tečovaná střela, teď s Boleslaví taky. To jsou šoky. Když takový gól dostanete, něco se zlomí. A když pak dostanete druhý, jsou hlavy dole. Kdyby to tak bylo do konce zápasu, tak je něco špatně. Ale o poločase se hla vy zvedly a najednou to šlo. Na tým zapůsobil trenér a kluci si v šatně taky něco řekli.
I vy jste si vzal slovo?
Od toho je trenér, já si individuálně obejdu hráče, u kterých si myslím, že jim je potřeba něco říct.
Nemáte spíš chuť obout kopačky a vletět na hřiště?
Chuť bych měl vždycky. Mně nohy cukají, ale to už je pryč. Na ligový trávník by mě už nikdo nedostal.
Tomáš Řepka mluvil o konci hráčské kariéry jako o polosmrti. Jak vy to zvládáte?
Pořád jsem u fotbalu, někdy dostanu prostor s klukama trénovat. Je samozřejmě lepší, když se zápasy vyhrávají a mužstvo šlape, pak práce na psychice týmů není tolik. Když se nedaří, snažím se jim pomoct slovem. Věřím, že kluci jsou schopní tuhle sérii otočit a jít zase do té příznivé, protože v šatně není žádný rušivý element. Je daleko těžší hrát o záchranu, jak jsme hráli minulý rok. To je za trest. Ale uhrát poháry a třetí místo není za trest, to je cíl a pro kluky odměna. To je strašně rozdílné. Kluci by si to měli spíš užít a hlavně se vyvarovat špatných prvních poločasů.
Posílil jste sestavu rodných Vigantic v krajském přeboru. Daří se?
Teď jsme vyhráli 5:0. První tři kola jsme měli odložená, protože u nás byl metr sněhu. Přišel k nám René Bolf, jsme posíleni. Takže bych řekl, že máme kvalitní mančaft.
Střílíte góly na hrotu?
Při výhře 5:0 jsem nedal ani jeden gól. Důležitý je týmový úspěch. Já jsem navíc pod hrotem. Hraju si takovou tu desítku, volného hráče. To, co Messi teď na Bayernu, ale naběhám toho daleko víc než on.
