Holub udolal druhého Iva Svobodu z divizních Svitav jen o 0,3 bodu. Svoboda měl přitom na kontě o tři góly více (24); o jeho porážce však rozhodl vyšší koeficient ČFL, ve které nastupoval Holub a kterým se skóre násobilo.
Oba borci se dobře znají. "Hrál jsem s Ivošem půl roku v Drnovicích, než to tam zaniklo. Je stejně starý jako já," říká sedmatřicetiletý snajpr Holub. A dodává: "Hlavně, že drží zdraví. Je dobré, že oba v tomhle věku ještě ty góly dáváme a můžeme spolu takhle na dálku soupeřit."
Nedávno jste se vrátil ze zahraniční dovolené. Kde jste ji strávil?
Byli jsme na deset dní v Řecku na Zakynthosu. Děti si to parádně užily. Na mě už to bylo trochu delší, začal jsem přibírat. Takže jsem se těšil, až se v Chrudimi zase rozběhnu.
Je pro vás hodně těžké držet si váhu?
Bojuju s tím furt, čím jsem starší, tím to jde hůř. Za sezonu vždycky tak dvě tři kila naberu. Zatím se mi to však dařilo shodit. Teď v těch vedrech to půjde samo.
Ve fotbale máte něco za sebou. Kolik kanonýrských soutěží jste už vyhrál?
V chlapech asi žádnou. V první a druhé lize ani v divizi se mi nic podobného nepovedlo. Maximálně jsem dostal třeba cenu za druhé místo.
Radim HolubFotbalový útočník, narodil se 12. listopadu 1975 v Pardubicích. V současnosti hraje ČFL za Chrudim. V jejím dresu nastupuje už 3,5 roku a třikrát za sebou se mu podařilo pokořit hranici dvaceti gólů (naposledy jich vsítil 21). S fotbalem začínal v Rozhovicích, pak se přes Pardubice, Hradec Králové a Jablonec dostal až do pražské Sparty, za kterou si zkraje tisíciletí vyzkoušel i boje v Lize mistrů. Posléze působil v Kladně, Drnovicích, Mladé Boleslavi, Slovácku a Živanicích. Nyní žije s rodinou v Chrudimi. |
Získal jste dva lístky na pohárový zápas Sparty, za kterou jste v letech 2000-03 sám kopal. Kdy jste byl na Letné naposledy?
Od té doby leda snad tehdy, když jsme tam hráli s Mladou Boleslaví. Při zaměstnání není legrace se tam dostat.
Co vůbec v civilu děláte?
Pracuju v jedné chrudimské firmě, která se zabývá vodními zdroji a životním prostředím. Je tady fajn parta, to je to hlavní.
Se Spartou jste vybojoval dva české tituly. Co vám z toho angažmá utkvělo nejvíc v paměti?
Liga mistrů. Předtím v Jablonci jsem na ni koukal jen v televizi. V pár zápasech jsem mohl naskočit, měli jsme tam velkokluby, jako Real Madrid a Bayern Mnichov. Tohle stavím v kariéře úplně nejvýš.
Kterého gólu si z poslední sezony nejvíc vážíte? Toho proti Varům, kdy jste v úvodu rychle rozehrál volný přímý kop a napomohl k výhře 2:0?
Ten byl asi nejzajímavější. Bylo to takové překvapivé řešení, gólman si rovnal zeď. Střílel jsem možná ze třiceti metrů, byl to důležitý gól. Nikdy předtím jsem to nezkoušel, tyhle situace rozehrávali jiní - Petr Vladyka nebo Ondra Kesner. Trenér mi pak vynadal, že jsem v tom prostoru neměl co pohledávat. Ale padla z toho branka (úsměv).
Nebál jste se, že ji rozhodčí odvolá a nechá kop zopakovat?
Bylo tam chvíli ticho, nikdo moc nevěděl, co se bude dít. Ale na píšťalku neukazoval. Gól hned uznal, a ani protihráči nijak neprotestovali.
Je vám sedmatřicet. Jak dlouho byste chtěl hrát?
V Chrudimi to zkusím ještě tenhle rok, zda se do toho znovu dostanu. Měl jsem nějaké problémy s přitahovači svalů a tříslem, dostával jsem do toho injekce. Na dva roky dopředu plán nemám, uvidím, jak na tom budu s výkonností.
Trenér Jirousek se snaží začleňovat do týmu mladé hráče. Počítáte s tím, že kvůli tomu nemusíte být na hřišti tak často jako dosud?
Je to možné, takhle je to v Chrudimi nastavené. Mladí hráči musejí nabírat zkušenosti a někteří z nich jsou fakt šikovní, například Kuba Vágner. Ale když my starší budeme hrát slušně, nemusíme je do sestavy pustit.
Kde byste se chtěl letos s Chrudimí pohybovat v tabulce?
Zase nahoře, když se to ty dva roky daří. Odešel jen Tomáš Dostálek, z Letohradu naopak přišel Jiří Nadrchal. Na začátku máme těžký los. Po tom loňském podzimu, který nám nevyšel, to chce začít zase od nuly.
Prý vás vábí v Rozhovicích, kde jste s fotbalem začínal, do okresního přeboru...
Tamější předseda mi říká pořád, abych šel k nim. Ale na to je ještě čas.
Nepřipadal byste si pak v té soutěži jako atrakce, trochu jako takový lepší seriálový Jarda Kužel? Vy jste, na rozdíl od jeho fiktivní postavy, hrál dokonce první ligu.
Jasně, kruh by se uzavřel (úsměv). Nikdo nemůže hrát na nejvyšší úrovni věčně. Tam, kde jsem s fotbalem začínal, bych s ním i skončil.
Máte myšlenky na trénování?
To právě nevím. Brácha (Martin Holub, pozn. red.) trénuje děti, já tam občas zaskočím. Myslel jsem, že bych si vzal na starost ofenzivní hráče, bavili jsme se o tom i s Pavlem Jirouskem. Ale zatím na to vážně není kdy.
