Je docela možné, že až dnes jeho spoluhráči v Rakousku budou poslouchat taktické pokyny, jak v přípravném duelu přelstít Düsseldorf, on zrovna vyrazí v Brně na hřiště.
Na krku bude mít Radek Buchta stopky a na trávník začne rozmisťovat kužely.
28letý záložník totiž ve Zbrojovce od nové sezony zastává víc funkcí. Kromě údělu ligového fotbalisty se stal koučem výběru do 14 let, který včera vítal na zahajovacím tréninku. A zároveň v ligovém klubu šéfuje žákovským kategoriím.
„Ze soustředění v Rakousku bych toho moc nepořešil a s trenérem (Svatoplukem) Habancem jsme vyhodnotili, že budu přínosnější tady,“ vysvětluje Buchta, jenž i přes absenci na herním kempu nadále zůstává členem ligového kádru.
„Bude taková záchranná brzda,“ přibližuje Buchtovu úlohu Habanec.
Přípravné zápasyPřehled duelů v létě  Podívejte se, jak úspěšné jsou ligové týmy v letní přestávce. Více zde. |
Radku, podobné kroky fotbalisté činí až v závěru kariéry. Vám ještě ani nebylo třicet. Není to příliš brzy, že začínáte přecházet na druhý břeh?
Jo, určitě. Bylo to těžké rozhodování. Je mi osmadvacet a souhlasím, že je to celkem brzo. Končila mi smlouva a nabídkami jsem se nepřehraboval. Pořádnou, která by stála za to opouštět domov, jsem neměl, a proto jsem byl víc nakloněný tomuhle. Je to trošku jiný směr, ale věřím, že se třeba do velkého fotbalu můžu vrátit jako trenér.
Zníte, že už příliš nepočítáte, že budete pravidelně hrát ligu.
Máme to nastavené tak, že zůstávám v kádru a v případě, že budou všichni zdraví, odehraju nějaké zápasy za juniorku. Pokud se někdo zraní nebo vykartuje, budu v tréninku s mužstvem a vždycky jsem připravený naskočit. Uvidíme.
Je příjemné být v pozici záchranné brzdy, jak vás označuje kouč Habanec?
Kdybychom to neměli dopředu domluvené, žádného fotbalistu by tohle nebavilo. V klubu mám i jiné povinnosti, v tréninku s áčkem kolikrát i na nějakém postu zaskakuju. Celkem dost jsem toho odehrál, takže to funguje i takhle. A beru to.
Můžete naznačit, jaké varianty jste po konci sezony zvažoval?
V létě byly nějaké náznaky z Karviné. Řešili jsme i druhou polskou ligu, a když už jsem byl domluvený, volal mi manažer, že bych mohl na zkoušku do čtvrté anglické ligy, což bylo zajímavé fotbalově i finančně. Ale už jsem byl domluvený v Brně a nechtěl jsem z toho couvat.
PřestupyJak se mění soupisky jednotlivých mužstev |
Lákalo vás odjakživa trénovat děti?
Jo, šel jsem na sportovku (Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně – pozn. red.) s tím, že uvidím. Studoval jsem trenérství, a když jsme měli povinnou praxi, celkem mě to chytilo. Ve Zbrojovce jsem trénoval přípravky a nad rámec povinné praxe jsem u toho zůstal další rok. Se Znojmem, kde jsem tehdy hrál, jsme postoupili do ligy, nestíhal jsem dojíždět a už to nešlo. A když trenér Habanec přišel s tímhle návrhem, byl jsem pro. Hodí se mi, že můžu zůstat v Brně a skloubím dvě věci, které mě baví.
Jak byste se popsal jako trenér?
V Brně máme nastavený nějaký směr, se kterým se ztotožňuju. U dětí by to mělo být o hře. Aby je to bavilo a hlavně by se na hřišti měly rozhodovat samy. Jako trenéři bychom jim měli dávat jenom nějakou tréninkovou průpravu. Jejich rozhodování je čistě na nich. Takhle jsme to měli zařízené i v přípravkách a pokračujeme v tom také v žákovských kategoriích.
Pohled Habance: Jeho kariéra se bude ubírat k trénování„Radek je studovaný kluk. Jako jeden z mála v týmu má vysokou školu a do budoucna má tendence trénovat. Jsem rád, že se dal touhle cestou. Společně s tím, že tenhle rok bude taková ruční, nebo přesněji záchranná brzda. Trénuje s námi, někdy by se měl zúčastňovat zápasů juniorské ligy, aby v případě problémů byl schopný pomoct užšímu kádru. Jeho kariéra se ale vesměs už bude ubírat k trénování žákovské kategorie.“ Svatopluk Habanec, trenér Zbrojovky |
Na fakultě má budoucí fotbalové kouče pod palcem Karel Večeřa. Kdo vás trenérsky ovlivnil?
Karel Večeřa byl pro mě spíš pedagog než trenér. Nebo možná něco mezi tím, nikdy mě nekoučoval. Nejlíp vzpomínám na trenéry z mládí, jako byl Láďa Michal, který teď vede juniorku. Nebo ve Znojmě, když se nám dařilo, rád vzpomínám na Leoše Kalvodu. Ale jak se říká – člověk v dobrém vzpomíná hlavně na trenéry, pod kterými hrával. Tím to bývá ovlivněné. (usměje se)
Jak se vám teď krotí mladíci?
Měli jsme zatím pouze jeden trénink, k tomu jsem byl s klukama na turnaji v Liverpoolu. Naštěstí jsem nic závažného neřešil. A když už něco bylo, tak domluvou. Daleko horší to je u těch šestnácti- nebo sedmnáctiletých kluků než u těch malých. (usměje se)
Ráno trénink s dospělými, odpoledne zase vedete školáky. Je těžké přepnout v hlavě?
Je to zajímavé. Pro mě je dobré, že se pořád něco mění, nemám rád stereotyp. Nicméně je pravda, že jsou to jiné světy, ale přepínání mi problém nedělá. Mužská kopaná je něco jiného, mládežnický fotbal je pořád o učení a hraní. Ještě sám přesně nevím, jak to v sezoně a ve školním roce, kdy bude víc tréninků, bude fungovat. Je to pořád v takovém záběhu.
V áčku děláte pokladníka. Předáte někomu funkci?
Doteď jsem byl v kabině pořád, absolvoval jsem normálně přípravu. Nejel jsem až na soustředění. Musím někoho pověřit, aby to pohlídal za mě. Pokladnu vedu dál, uvidíme, jak se domluvíme.
