Tehdy měli Ostravští v sestavě mimo jiné kanonýry Václava Daňka či Wernera Ličku. A dnes dvacetiletý Filip Racko ještě vůbec nebyl na světě...
Kdy jste se dozvěděl, že nastoupíte od začátku zápasu?
Až při přípravě na utkání po dopoledním tréninku. To Franta Rajtoral říkal, že asi nebude moci hrát, že si poranil lýtko.
Co to s vámi udělalo?
No nic. Tajně jsem doufal, že bych si už mohl zahrát doma proti Liberci, jenže to se zranil Martin Čížek a do hry šel někdo jiný.
Vůbec jste nebyl nervózní?
Ne. Neměl jsem co ztratit, jen jsem se mohl ukázat.
Čím jste vlastně Spartu přehráli?
Spíš byl problém v samotné Spartě. Je na nich vidět, že jsou na tom špatně psychicky. Toho jsme využili. A také se nám dařilo plnit taktické pokyny trenéra.
Sázeli jste především na bezchybnou obranu?
Ano. Měli jsme za úkol hrát zezadu a po křídlech se dostávat do zakončení.
Podobně padl váš gól na 2:0. Parádně jste se trefil pod břevno.
Nabíhal jsem si na centr zleva. Balon přeletěl Kadlece a Kisel trochu zaspal. Hlavně jsem se snažil trefit míč placírkou k tyči.
Zápas jste nedohrál. Přece jen jste pustil Františka Rajtorala do hry.
O střídání jsem si říkal, protože přece jen jsem už dlouho neodehrál celé utkání a měl jsem toho dost.
Jak vidíte šanci prosadit se do sestavy Baníku?
Doufám, že jsem ukázal, že něco umím. Vše ale záleží i na zdravotním stavu Franty Rajtorala. Uvidíme, jestli ve čtvrtek v Heerenveenu bude hrát on nebo já.
