"Největším talentem z nich byl Vydra. Ale určitě by takového úspěchu nedosáhl, kdyby za sebou neměl svého dědečka," vzpomíná ředitel FC Vysočina Zdeněk Tulis. "Ten ho od deseti let vozil na tréninky a prakticky s ním fotbalově žil," doplňuje.
Podporu od rodiny měl i Rabušic. "Byl vedený velice tvrdým režimem, protože jeho tatínek byl voják z povolání a jeho bratr je pilot," popisuje šéf jihlavského klubu.
"Působil trošičku neohrabaně. Ale nezměrnou vůlí a bojovností se dopracoval na úroveň, na které je nyní," líčí Tulis. "Pomohli mu i trenéři, kteří mu - jak se říká - do zblbnutí ukazovali, jak má hrát, jak vybíhat, jak zpracovávat míče."
A kvalitní rodinné zázemí měl také Tecl. "U něj je potřeba ocenit až neskutečný přístup a oddanost klubu a chuť něčeho dosáhnout," usmívá se Tulis.
"Samozřejmě mu pomohlo i to, že po postupu do první ligy dostal důvěru a vydařilo se mu deset utkání," připomíná šéf FC Vysočina, jak mladý útočník v minulém ročníku zářil jako kometa, když v úvodu soutěže rychle nastřílel deset branek.
"Bohužel to poté zkazilo zranění," nezapomíná Tulis na nepříjemné komplikace. Ani ty však nezabránily exjihlavskému kapitánovi k zimnímu přestupu do Plzně.
"Dostal se na nejvyšší úroveň českého fotbalu, který se v Plzni hraje trošku jiným způsobem než v Jihlavě, která byla loni nováčkem," komentuje Tulis, že v osmnácti ligových zápasech za Západočechy dosud vstřelil jen jedinou branku - a to z penalty. "Ale až si na nový systém zvykne, určitě se prosadí," má jasno Tulis.
Toho těší, že kromě zmiňované trojice Vysočina v posledních letech vychovala například i jabloneckého záložníka Jana Kopice a především obránce bundesligových Brém Theodora Gebre Selassieho.
"Gebre Selassie se stal druhým nejlepším fotbalistou v České republice za loňský rok. Takže je posunutý ještě trošičku výš než dříve zmiňovaná trojice," pochvaluje si Tulis.
