"Trochu zaskočený jsem byl. Přihrávku jsem dostal do stoje, musel se pak otáčet, ale naštěstí jsem to zvládl," netajil Rabušic, že jej pobídka od Mehmediho překvapila. Byl by prý rád, kdyby podobných pasů do úniků dostával víc i od svých spoluhráčů.
"Přemlouvám kluky z mančaftu, aby mně takové kolmice dávali pořád. Naštěstí mě pochopil až frajer z Freiburgu. Takže díky za to, trefil mě skvěle. Ale takové věci se ve fotbale stávají," líčil Rabušic s úsměvem.
Byť se postaral o důležitou trefu, po utkání spokojeností nezářil. Zůstávala v něm pachuť z toho, že Severočeši v letošní sezoně už poněkolikáté promrhali první poločas a pak s vypětím všech sil po změně stran zachraňovali bod.
"Ale donekonečna to takhle stahovat nemůžeme. Opakuje se to často, že první půli zaspíme a pak to horko těžko doháníme. Až narazíme na ještě kvalitnější soupeře, neotočíme to," řekl Rabušic.
"Nevím, čím to je. V poločase po sobě řveme, co to vlastně hrajeme. Pak přijdeme na hřiště jako jiný tým. V pátek jsme dokázali přehrát Plzeň, teď i Freiburg. Kéž bychom někdy předvedli dobré obě půlky," přál si.
Gól jej ale samozřejmě potěšil, sám už začínal být nervózní z toho, že se jeho střelecký půst začíná nepříjemně protahovat. V soutěžním utkání naposledy skóroval 1. srpna v předkole Evropské ligy proti Curychu."Štvalo mě to. Šance jsem měl, ale nepadalo mi to do brány. Aspoň, že jsem to zvládl ve Freiburgu," podotkl Rabušic, pro kterého byla branka dodatečným dárkem k úterním 24. narozeninám.
