Až ve středu ho ve Slovinsku vyrovnal útočník Jan Koller.
67 let... Tak dlouho trvalo, než někdo dostoupal na Pučovu úroveň. Dost času na to, aby bylo jeho jméno zaváto zapomněním.
Nestalo se tak díky jedinému gólu z čtyřiatřiceti nastřílených. Gólu z 10. června 1934.
"Míč přejímá Čambal, přehazuje na Puče, Puč dobře obchází Allemandiho. A vedeme 1:0! Puč dal branku - výborně Tondo!"
Legendární rozhlasový reportér Josef Laufer křičel na stadionu v Římě do mikrofonu a v zemi pod Řípem propukly davy lidí v nadšení.
Po přesné Pučově střele vedlo Československo ve finále světového šampionátu v 70. minutě nad Itálií. Nakonec prohrálo 1:2 i kvůli sudímu, který údajně okatě stranil domácím. Slavný zásah však už Pučovi nikdo nesebral.
Byl pro něj typický: zatímco Koller střílí góly díky postavě hromotluka, jeho dávný předchůdce byl naopak podsaditý chlapík s rychlýma nohama. I ve finále doběhl prudký míč a dva metry od brankové čáry z úhlu falšovanou střelou skóroval.
Tímto způsobem dával slávistický útočník góly často. Jeho ostrým ranám šajtlí levé nohy se říkalo "pučovky".
"Ale tehdy ve finále jsem při střele zavřel oči a vůbec nevěděl, kam míč letí," přiznával střelec. Byl ještě otřesen z nemilosrdného zákroku soupeře, po němž byl takřka v mrákotách odnesen z trávníku. Ošetřili ho tak, že mu dali pořádně čichnout z lahvičky se čpavkem... "To by vzbudilo i mrtvého," smál se Puč později. "Vletělo mi to do očí, že jsem netušil, čí jsem. Vběhl jsem na hřiště jako srna a první, co jsem zase uviděl, byla přihrávka na gól."
Pár měsíců po památném finále vstřelil Puč za Slavii stý gól v lize, nyní je proto veden jako člen později vzniklého Klubu kanonýrů. Avšak ještě předtím - když se s týmem vracel z Říma - fanouškům zatrnulo. Rozletěla se děsivá zvěst, že Puč na cestě zemřel. Úleva přišla teprve, až se fáma vysvětlila. Vznikla tak, že kdosi v rozhlase zaslechl zprávu o jakémsi puči a mrtvých a spojil si ji nešťastně s fotbalistou.
Toho ve skutečnosti čekal ještě dlouhý život. V národním týmu skončil Puč po mistrovství světa 1938, zesnul o 50 let později.
Srovnání nejlepších reprezentačních střelců
Jan Koller |
Antonín Puč |
| |
34 |
34 |
| |
9. února 1999 jako pětadvacetiletý dal ihned gól |
28. června 1926 jako devatenáctiletý dal ihned gól |
| |
61 zápasů, 4125 minut |
60 zápasů, 5107 minut |
| |
6 let |
12 let |
| |
Hattrick ani jednou, 2 góly v jednom zápase 7x, jeden gól - 20x |
Hattrick ani jednou, 2 góly v jednom zápase 7x, jeden gól - 20x |
| |
V deseti |
V pěti |
| |
8 zápasů |
6 zápasů |
| |
Nizozemcům v základní skupině mistrovství Evropy 2004 |
Italům ve finále msitrovství světa 1934 |
| |
Semifinalista mistrovství Evropy 2004 |
Finalista mistrovství světa 1934 |
| |
Rosický |
Nejedlý |
| |
Sparta, Lokeren, Anderlecht, Dortmund |
SK Smíchov, Slavia (13 let - 700 zápasů), Viktoria Žižkov, SK Smíchov |
| |
139 |
123 |
| |
Skvěle těží ze své mohutné postavy, s níž se gólově prosazuje v pokutovém uzemí. Góly dává ze vzduchu hlavou, ale i nohou díky slušné technice. |
Využíval drobné postavy, s níž se dravě dostával k zakončení. Pověstná byla jeho typická střela, takzvaná „pučovka“ halfvolejem z úhlu. |