Fotbal ho přestal živit před třemi lety, když si v rakouském Hohenau přetrhl křížový vaz. "Od té doby jsem se potuloval po okrese, až jsem zakotvil v rodných Hruškách," říká útočník Vladimír Malár.
Zatímco v první lize oblékal dres Synotu a později Slovácka, Zlína, obou pražských "S" i současného mistra z Plzně, po návratu z Rakouska kopal za Lanžhot, Bořetice, Kyjov, Hrušky... "Byl velký zájem. Ti potřebovali zachránit, ti zase postoupit," směje se 37letý Malár, pak ovšem zvážní: "Moc jsem toho neodehrál. Za poslední dva roky jsem si čtyřikrát utrhl stehenní sval."
Dva měsíce se kurýroval, dva týdny potrénoval a nejpozději ve druhém utkání po návratu na trávník se zranil. "Bylo to pořád dokola, ubíjelo mě to. Na jaře jsem odehrál dohromady snad jen dva zápasy," posteskl si Malár.
Přesto svému týmu pomohl v nejnižší třídě Břeclavska šesti brankami na druhé místo, která pak znamenalo postup. "Ostatní hráče sice kvůli manku moc nepřevyšuji, v této soutěži by ale bylo trestuhodné, kdybych góly nedával." Z první ligy do čtvrté třídy je to sešup devíti soutěží, soupeřovi hráči mu to však "sežrat" nedávali. "Musím to zaklepat, ale zatím mě nikdo nechtěl sundat. A snažím se dávat balon od nohy," vypráví Malár.
Berou ho i diváci. "Kdyby mi nadávali doma, to by bylo špatné. A venku jich tolik nechodí." Do časů, kdy působil v první lize, se vrátil před třemi týdny, kdy do Hrušek přijelo Slovácko k přátelskému zápasu. Domácí si ho vybrali za soupeře v soutěži sponzora první ligy pivovaru Gambrinus Kopeme za fotbal. "Volba byla jasná," připomíná Malár, že celek z Uherského Hradiště má v kraji hodně příznivců.
Výsledek 17:0 byl pro fotbalové amatéry krutý. "Tajně jsme doufali, že se do devíti gólů vlezeme. Ale frajeři byli úplně někde jinde. Byl to fofr. Přesto to byl pro naše kluky zážitek."
Před zápasem proti svému bývalému klubu si říkal, jaké to bude. "Potvrdilo se mi, že čtyři roky, co jsem vypadl, jsou znát," přiznává Malár. "I kdybych hrál jenom dva roky na okrese, neměl bych se v takovém věku šanci do velkého fotbalu dostat zpátky."
V civilním životě se už etabloval. Kavárnu v Břeclavi pustil, ještě než v létě 2006 přestoupil ze Slovácka do Plzně. Teď se živí jako pojišťovací agent. Občas ho někdo pozná. "Pak se bavíme o fotbale a po hodině zapomene, co jsme chtěli," líčí s úsměvem Malár, který by rád u fotbalu zůstal jako trenér. V příští sezoně bude dělat asistenta v divizním Hodoníně.
