Jak oslavíte svůj životní střelecký úspěch?
Hned po zápase jedu do Brna za tátou. Má vinný sklep, v něm budu oslavovat. Ty tři góly věnuji jemu, zaslouží si je. Teď jsem mu volal, byl šťastný.
Ale zápas začal smolně, prohrávali jste.
Vyvíjelo se vše jinak, než jsme si malovali. Chtěli jsme na Třinec vlítnout, dát jeden dva góly. Stal se pravý opak. Penalty na 1:1 jsem se trochu bál, přiznávám. Ale gólman šel na druhou stranu. Než jsem ale kopnul, vybavilo se mi, jak jsme na podzim doma hráli s Karvinou a já z pokutového kopu napálil tyč. Prohráli jsme 1:2, každý spekuloval, že jsme to střelili. Od té doby se s námi vezly horší výsledky.
Po důležitém vyrovnání už jste Třinec nepustili ke slovu.
Oni mají s výjimkou Grussmanna a brankáře mladý mančaft. Na víc neměli. Při mém druhém gólu jsem si narazil míč s Holomkem, oběhl jsem obranu, sklepl balón a levačkou se trefil pod břevno.
Po faulu na Časka jste v závěru byl exekutorem i druhé penalty.
Gólman Jursa říkal, že chce vyniknout, jestli bych míč nemohl jen dloubnout. Tak jsem mu ho poslal k tyči.
