Prokletý rok ostravského režiséra

O s t r a v a - Běžel podepsat zápis po utkání, povinnost kapitána. Pak se Radek Slončík svalil v ostravské kabině na lehátko a čekal, až přijde doktor. Sešíval mu natržené obočí. Šestadvacetiletý Slončík měl vztek, jeho tým prohrál a ještě mu diváci spílali, že při jednom ze soubojů dal loktem do zubů svému strážci Janáčkovi. "Šli jsme do toho oba, normální souboj. Já si odnesl steh, jemu tekla krev ze rtu. Proč tedy lidi nadávali mně," divil se.

Nastoupil od začátku utkání po tříměsíční pauze, tak dlouho si léčil natržený vaz v kotníku.
Ještě před rokem býval největší hvězdou ligy. Špílmachr, pro lidi atraktivní technik. Dlouho a marně jej chtěla získat Sparta, miliony korun létaly vzduchem.
Teď je pojednou klid.
"Mám za sebou hrozný rok.
Pořád jsem marodil," lituje Slončík. Na jaře skončil po pěti kolech kvůli potížím s kolenem, na podzim bylo konečnou rovněž páté kolo.
Sešel z očí, sešel z mysli.
Mluví se nových nastupujících hvězdičkách Rosickém, Sionkovi, Došcích a dalších.
Leccos se o Slončíkovi od jara říkalo. Sparta se ho vzdala, protože dlouhodobě není zdravotně v pořádku. V týdnu odpočívá, aby mohl v neděli vůbec hrát, špitalo se. Drby, nebo trocha pravdy? "Nesmysly. Radek nemá v mužstvu žádné výjimky. Dbáme na jeho zdravotní stav stejně jako u všech hráčů," říká trenér Werner Lička. Mnohokrát přitom nechal hrát Slončíka až v průběhu druhé půle. "V jeho rehabilitaci jsme šli přesně podle plánu. Šest týdnů úplný klid, pak jel k moři do Řecka, začal trénovat individuálně bez míče, pak i s ním," popisuje Lička. Společně se pak radili, kdy může nastoupit. Naskakoval nejprve na pár minut, celý zápas hrál až včera.
Nedal na sobě znát, že má fyzický propad. Hrál dobře.
Poutal pozornost obránců, nejvíce na hřišti trpěl fauly - celkem devětkrát. Připravil tři gólové šance, ozvláště výtečný byl dlouhý pas na Lukeše v první půli, po němž letěl ostravský útočník sám na gólmana. Gól z toho však nebyl.
"Na hlídání je to určitě nejnebezpečnější záložník v lize," potvrdil Libor Janáček, který ho většinu zápasu stínoval. "Perfektně si kryje míč, nedá si ho vzít." Dříve býval scénář jasný: nastoupil Slončík, stoupl si k němu bodyguard a na metr ho nepustil. Přes Slončíka šla většina akcí, hra Ostravy byla průhlednější. Statistika dokazovala, že bez něj přicházely úspěšné výsledky snáze.
Prostor neměl ani v Liberci.
Vyrovnal se s tím dostatečně? "Je předčasné ho hodnotit.
Ještě mu kus chyběl do jeho typické lehkosti," všiml si Lička.
Slončík je výjimečný nejen hrou. Umí se vyrovnat s tlakem obránců, médií i věčného pronásledování zraněními. "Není to typický vůdce, který v kabině řve, ale má veselou povahu a tu na ostatní přenáší," cítí Lička.
"Fotbal ho ohromně baví, je hravý typ. Na hřišti zapomene všechny obtíže." Do zimy zbývá poslední kolo.
Nic nezmění na pohledu vůči Slončíkovi: byl to mizerný rok.
"Těším se na zimu jako snad nikdy. Musím trénovat a dát se dohromady," tvrdí Slončík. Má ale stále motivaci zůstat v Ostravě a žít ve věčných iluzích, že jednou se dočká evropského poháru? Věc nechává otevřenou. Ví, že pokud dlouho nehrál, nemůže pomýšlet a lukrativní nabídku odjinud. "Za půl roku mi kočí smlouva, přes zimu se musí konečně něco rozhodnout."