Zranění utrpěl před dvěma měsíci po faulu ostravského Jána Greguše. Hřiště opustil na nosítkách a druhý den se od doktorů dozvěděl nepříjemnou diagnózu: zlomenina lýtkové kosti.
Dlouho nehrál. Vrátil se až v sobotu, kdy na dvacet minut naskočil proti Jablonci (1:1).
"Nakonec jsem měl i trochu štěstí, že to neodneslo koleno. Něco podobného se mi stalo už několikrát, ale vždycky jsem to za dva dny rozchodil. Tentokrát jsem hned věděl, že v zápase pokračovat nemůžu. Byla to pořádná rána," vzpomíná na nešťastný souboj.
Vrací se v pravý čas. Plzeň ve čtvrtek večer nastoupí v Evropské lize na hřišti Hapoelu Tel Aviv, velkého konkurenta v boji o druhé místo ve skupině a postup do jarní fáze.
Na západě Čech na něj hodně spoléhají. Patří ke klíčovým hráčům mužstva, které v posledních letech vyhrálo pohár, ligový titul a postoupilo do Ligy mistrů.
Daniel Kolář nepatří mezi miláčky fanoušků. Přitom se prosadil i v reprezentaci.
Formu si udržujete dlouhodobě, ale miláčkem fanoušků zrovna nejste. Proč?
Na některé hráče se podíváte a řeknete si: "Jo, na toho se hezky kouká." Ale já jsem ten typ, co pořád musí něco někomu dokazovat. Snažím se to neřešit, protože s tím stejně nic neudělám.
Opravdu to neřešíte?
Hraju fotbal proto, abych ze sebe měl dobrý pocit. A když něco zkazím, tak si to sám moc dobře uvědomuju. Každý občas udělá chybu. Já chci hlavně mít čisté svědomí sám před sebou. Až ukončím kariéru, abych si mohl říct, že jsem něco dokázal.
Děláte si něco z toho, co o vás fanoušci říkají a píšou?
Znám kluky, kteří si čtou třeba i internetové diskuse pod fotbalovými články. To kdybych dělal já, tak bych s fotbalem rovnou mohl skončit. Ale nejsem slepý a umím číst - třeba když se v novinách řeší, jak jsem hrál. Tomu se nevyhnu, ale snažím se to brát s nadhledem. V dnešní době jsi po jednom zápase nejlepší na světě a za týden naprostej břídil.
Takže vás nezajímá, co si myslí ostatní o tom, jak hrajete?
Každý je rád, když ho někdo podporuje nebo ho pochválí. Já to mám úplně stejně. Myslím, že v Plzni mě fanoušci podporují dost a jsem jim za to strašně vděčný.
Zatímco diskusi pod články si prostě nepřečtete, samotným článkům se asi nevyhnete. Mrzí vás kritika od novinářů?
Nemrzí, to je přeci jejich práce. Ale je pravda, že občas žasnu nad tím, co si přečtu. Někdo něco napíše a druhý týden napíše přesný opak. Popře sám sebe. To mi přijde krátkozraké.
Už jste alergický na otázku, jestli se vám v reprezentaci podaří nahradit Tomáše Rosického?
Nejsem. Vám tak přijdu?
Vypadá to, že už vám ta otázka vadí.
Asi se příště při téhle otázce budu muset smát, abych nevypadal nevrle. Spíš je to tak, že už nevím, co na to mám odpovídat.
Jinak s novináři vycházíte dobře?
Myslím, že jo. Prostě to beru tak, že to k mé práci patří, a snažím se být na každého příjemný. Fotbal je sportem číslo jedna a lidi si o něm chtějí číst. A taky chápu, že se novináři musejí ptát i na otázky, na které je těžké odpovědět bez frází. To je zrovna ten můj případ, když musím odpovídat, jak nahradím Tomáše Rosického.
Vždycky vstřícný, žádný skandál, patříte do reprezentace i ke klíčovým osobám Plzně... Pak nastoupíte za národní tým, a ať předvedete jakýkoliv výkon, od fanoušků se stejně pochvaly nedočkáte. Přemýšlel jste, proč to tak je?
Když se na to někdo podívá do hloubky, tak vidí, co jsem dokázal. Tedy alespoň doufám. V Plzni jsem čtyři roky a za tu dobu jsem zažil spoustu úspěchů - vítězství v domácím poháru, mistrovský titul, postup do Ligy mistrů. A ve Spartě to bylo podobné. Cením si toho, že jsem u toho mohl být. Týmový výkon stavím výš než to, aby mě někdo obdivoval kvůli tomu, že přejdu přes tři protihráče.
Proč už nehrajete v zahraničí?
Věk na to mám, to je pravda. Do zahraničí bych samozřejmě hrozně rád šel. Ale asi jsem ještě nedostal tu správnou nabídku.
ProfilDaniel Kolář Narozen: 27. října 1985  |
Vadí vám, že v sedmadvaceti jste pořád v české lize?
Kdepak, jako tragédii to neberu. Ta správná chvíle ještě přijde. Navíc kdybych přestoupil do zahraničí, tak bych si možná nezahrál Ligu mistrů nebo bych se nedostal na Euro. Rozhodně nelituju, že hraju v Česku.
Prozradíte, jaké jste měl nabídky?
Vždycky, když jsem mohl přestoupit, tak jsem se zranil. Těch nabídek moc nebylo. Když mi bylo dvacet, tak jsem měl nabídku z Celtiku Glasgow. A třeba teď v létě po Euru se o mě zajímaly kluby z Ruska nebo Turecka.
Tam jste nechtěl?
Tak to není. Ale Plzeň prodala několik hráčů a další už pustit nechtěla. O přestupu jsme se ani moc nebavili.
Přestupu do Ruska nebo Turecka byste se nebránil?
Fotbal nebudu hrát do smrti. V Rusku i Turecku se hraje dobrý fotbal. Zamyslel bych se nad každou nabídkou, což ovšem neznamená, že bych vzal cokoliv.
V Plzni jste díky Lize mistrů vydělal slušné peníze. Dá se to srovnat s tím, co vám nabízejí kluby z Ruska?
To se srovnat nedá. Ale vůbec si nestěžuju na to, kolik si v Plzni vydělám. Rozhodně jsou to krásné peníze. Ale zahraničí je pořád úplně někde jinde.
Kdybyste nikdy nepřestoupil, zabezpečil byste se v Plzni do konce života?
Měl jsem štěstí, že jsem do Plzně přestoupil v úspěšné éře. Odměny za Ligu mistrů byly krásné, ale tuhle soutěž nehrajeme každý rok. V české lize musíte být hodně dlouho na vrcholu, být hodně šetřivý a hrát ve velkém klubu, abyste si dokázal vydělat do konce života. Ale já stejně počítám s tím, že budu muset pracovat. A neděsím se toho.
Co by vás bavilo?
Občas o tom přemýšlím. Ale doufám, že ještě pár let budu hrát fotbal. Nic vysněného nemám. Nejlepší by bylo, kdybych se stal šéfem nějakého klubu.
Takže aby se plzeňský generální manažer Adolf Šádek o svou pozici začal bát?
Ne, to ne... Doufám, že ještě nějaký rok mám před sebou. Zatím nad tímhle přemýšlet nemusím.
