Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Proč Brazílie hraje na MS nebrazilsky

29 2006
Praha - Lehkým krokem v rytmu samby si měla Brazílie dotančit pro další titul. Ronaldinhovi a dalším byla přisouzena role tanečníků s fotbalovým míčem. Tak mnozí očekávali, že bude vypadat každé vystoupení obhájců trofeje. Jenže všechno je jinak. Až příliš vzdálené představám. V závěrech zápasů se na Brazilce píská.

Diváci jsou nespokojeni. Místo vytoužené show fotbalových kouzelníků sledují hru založenou na účelnosti, možná až vypočítavosti.

Trenér Carlos Alberto Parreira po každém zápase odráží kritiku.

"Na mistrovství světa je pravou show jedině vítězství. Takhle hraje každý a my budeme taky," tvrdí.

Jinak řečeno, rozum zvítězil nad idejemi. Zatímco jiné týmy se tak chovají už dlouho, u Brazilců to trvá teprve od počátku 90. let minulého století. Přestali hrát ryze "brazilsky" čili jenom na krásu. Jejich fotbal dostal racionální rozměry.

A vida. Od té doby vyhráli dvě mistrovství světa (1994 a 2002) a jednou se probojovali do finále. Nikdy hůř.

Za časů Pelého, až na holé výjimky, všichni Brazilci hráli výhradně doma. Santos, Corinthians, Fluminense, Botafogo, Palmeiras... Tohle byl jejich svět.

Do skutečného, velkého světa vyráželi jednou za čtyři roky. Odlišovali se ladným pohybem, lehkým zpracováním míče, jemnou technikou. Jejich hra působila půvabně. Byla však také čím dál naivnější, průhledná a pomalá.

Jako na šampionátu 1982. Dodnes si plno Brazilců myslí, že nikdy neměli lepší tým než tehdy se Zikem a Socratesem. Jenže ve čtvrtfinále ho zastavil Ital Rossi hattrickem. Třemi góly z brejků.

Postupně skončila doba brazilských romantiků. Jihoamerické čaroděje změnila Evropa, kam chodí za výdělkem od počátku 90. let. Pochopili, že musí hrát rozumněji. V Parreirově týmu jsou nyní jen tři hráči z brazilské ligy!

Předevčírem se opakoval zápas z roku 1982. S tím rozdílem, že Brazilci byli tentokrát těmi chytřejšími. Nechali Ghanu útočit, dokonce i častěji střílet (18:11) a sami dávali smrtelné rány z brejků. Vyhráli 3:0! "Ta nejdůležitější věc jde Brazílii zatím celkem snadno, vyhrává. Navíc čím dál přesvědčivěji," říká fotbalový král Pelé.

Není v tom tolik fines, ale o přesvědčivosti nemůže být sporu. Brazilci vyhráli rekordní, jedenáctý zápas v řadě na mistrovstvích světa a letos dostali jediný gól. Je-li třeba, vytáhnou svou velkou zbraň - v individuální technice na ně nikdo nemá.

Chtějí šestý titul. Ve čtvrtfinále mají proti sobě Francii.

Jak čaroděj Ronaldinho ztratil úsměv

Dortmund  (jap) - Obtloustlý Ronaldo vstřelil gól, sobecký Adriano taky, talentovaný Kaká na gól přihrál, nestárnoucí Cafú taky. A co ten nejlepší ze všech? Ronaldinho nic. Soubor kanárkových hvězd z Brazílie je ve čtvrtfinále, ale stále čeká, kdy se rozehraje geniální desítka. "Nemůže se rozehrát, protože je zabrzděný. Vlastní tým ho zabrzdil. Tohle není Ronaldinho, který září v Barceloně," říká Günther Netzer, německý mistr světa a dnes televizní expert.

Barcelona = Ronaldinho a ti druzí.

Brazílie = ti druzí a Ronaldinho.

Vítěz Ligy mistrů se svému mistrovi ve všem podřizuje, trenér Rijkaard mu jako jedinému nechává volnost. Ronaldinho křižuje celým hřištěm, stále žádá míč, vymýšlí, rozehrává, žongluje, kličkuje a střílí.

V reprezentaci - byť má nadpozemský talent - ustupuje ostatním. "Brazílie má jenom hvězdy, které se chovají sobecky. Za každou cenu na sebe berou zodpovědnost a Ronaldinho na to doplácí. Zdaleka není tolik ve hře," všímá si Netzer.

Typickým příkladem bylo úterní osmifinále proti Ghaně. V 52. vteřině sice vymyslel krásný oblouček na Ronalda, jenže ten stál v ofsajdu. A od té doby téměř hodinu vůbec nic! To by se v Barceloně nemohlo stát. Když během 10 minut pokazil tři pasy a jednou se utopil v kličkách, nezaujatí diváci na něj v Dortmundu nespokojeně zapískali.

Culík mu sice dál neposedně poskakuje, ale jinak je to jiný Ronaldinho. Gól ještě nedal, přihrál na jediný, víc brání, zdaleka nemá tolik dotyků s míčem a už se ani tolik nesměje. Jako by ztratil lehkost.

"V reprezentaci hraju víc uprostřed a hlouběji, tolik se nedostanu k zakončení," přiznává Ronaldinho. "V Barceloně stačí obejít jednoho hráče a už střílím. Tady se zbavím jednoho, dvou, tří, ale pořád to neznamená, že je cesta k brance volná."

Ronaldinho se podřídil týmu a možná leckoho zklamal. To on je přece superman, který fotbal mění v umění. "Mám jinou roli, kterou se teprve učím," říká.

I když neexceluje, pořád je důležitým mužem. Každý zápas předvede trik, kvůli němuž stojí Ronaldinha sledovat. Jako s Ghanou: v 57. minutě skrz dva obránce přihrál do vyložené šance Roberto Carlosovi, za 10 minut pak drzou stahovačkou a chytrou patičkou vymyslel palebnou pozici pro Kaká. Ano, to byl pravý Ronaldinho.

"Vím, že nehraju to nejlepší, co umím. Ale buďte ohleduplní, šampionát teprve začíná," konečně se usmál. I když v Barceloně hraje líp, pořád to může být právě Ronaldinho, kdo Brazílii posune za šestým titulem mistrů světa.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze