"V Manchesteru nejvíc ovlivnil průběh zápasu i výsledek brazilský gólman v milánské brance Dida. Měl podíl na inkasovaném gólu v začátku utkání, takže jeho spoluhráči pak museli ukázat veškerý svůj fotbalový um, aby skóre otočili. Což udělali parádně.
Tady je zapotřebí ocenit útočné kvality milánského mužstva, které je ostatně ukázalo už v zápase na Bayernu Mnichov.
Ale Manchester se taky dokázal vzpamatovat a vyrovnal naprosto zaslouženě. A ve fázích, kdy už to vypadalo na nerozhodný výsledek, selhal Dida podruhé. Podle mě vítězná branka Manchesteru šla zcela na jeho vrub. Pochopitelně jsem si všiml zbytečné milánské ztráty míče na polovině hřiště, ale to Didu neomlouvá.
Zaujal mě i ten buldočí přístup Manchesteru ve druhém poločase. Fergusonovi hráči se nevzdávali do poslední minuty, dřeli, zkrátka předváděli fotbal, jaký jsme donedávna obdivovali u německých fotbalistů. A ta obrovská vůle a nasazení se jim nakonec vyplatily, i když za Didova přispění.
Ale kdo za týden postoupí, těžko předvídat. Soupeři jsou to naprosto vyrovnaní a znovu se potvrdilo, že zápasy takových týmů rozhodují osobnosti. Tentokrát měl navrch Rooney, ale chybělo málo, aby se hrdinou zápasu stal další brazilský fotbalista v milánském dresu Kaká. A je možné, že v odvetě si tihle dva roli vymění.
Ofenzivní záložníci - silná zbraň Chelsea
Že to v utkání Chelsea s Liverpoolem žádná gólová přestřelka nebude, to se dalo čekat. Vždyť Mourinhovo mužstvo moc gólů nedává a Liverpool zrovna v tomto zápase favoritem určitě nebyl. Takže to skončilo podle všeobecných prognóz - těsným, ale naprosto zaslouženým vítězstvím Chelsea.
A řekl bych, že tady je favoritem na postup londýnský klub. Je prostě lepší a navíc, při té pohárové matematice je domácí výhra 1:0 znamenitý výsledek.
V tomhle souboji mě u vítězného mužstva upoutalo, jak záložníci skvěle doplňovali útočníky. Hlavně Lampard, to je v Chelsea další útočník, objevuje se často před soupeřovou brankou, dostává se do šancí a přitom si bezchybně obstará práci v poli. A Joe Cole, který dal gól, to je podobný případ. S takovými záložníky je pak útočná fáze obrovsky účinná.
Proto říkám, hledejme takové typy středových hráčů, kteří dopředu chodit chtějí, kteří mají tu vůli soupeře dorážet, a kteří na to kondičně mají.
Velebit famózního Drogbu, to bych se jen opakoval. V posledních týdnech předvádí něco úžasného, dostane nakopáno, nesimuluje, dokáže v rámci pravidel zřídit i své strážce, v hlavičkových soubojích na něj nikdo nemá a při sprintu s míčem bývá nepolapitelný.
Jeho dynamický a agresivní únik, obelstění obránce a přesná přihrávka na gól, to je jeho vizitka.
A ještě bych rád něco řekl k té vůli a ochotě vydat se ze všech sil.
Když vidím, jak v derby Sparty se Slavií hráči obou stran padají kvůli křečím, nedokážu si představit, jak dlouho by vydrželi hrát v tempu, jaké měly zápasy v Manchesteru a na Chelsea. Nejspíš by museli polehávat už před přestávkou.
A neřekl bych, že naši fotbalisté jsou špatně trénovaní. Každý kouč si dnes přece umí dobře spočítat, jak má trénovat, aby kondice byla na úrovni.
Já tenhle problém vidím v přístupu samotných hráčů. Tu vůli a ochotu dát do zápasu všechno zkrátka nemají. V naší lize jim v devadesáti procentech utkání stačí ten pěší fotbal, při kterém občas popoběhnou a mají vystaráno.
Jenže když pak přijde zápas, ve kterém se konečně uráčí pořádně máknout, organismus se pochopitelně ozve, protože na takovou námahu, která by měla být zápas co zápas samozřejmostí, není zvyklý."
 Wayne Rooney z Manchesteru střílí svůj druhý gól v semifinále Ligy mistrů proti AC Milán. Pozdě ho přišel bránit Alessandro Nesta. |
