Čeští hosté ovládli halový turnaj v konkurenci bundesligového Duisburgu i Austrie Vídeň, lídra rakouské ligy. Ve finále přemohli domácí tým až v penaltovém rozstřelu.
A potom? Pískot, že porazili miláčky publika, drážďanské bojovníky z druhé ligy? Ale kdeže! Tepličtí hráči si šli před našlapanou tribunu užít děkovačku, jako kdyby právě oslavovali titul.
"Ani ve snu mě nenapadlo, že by Němci fandili Čechům. Tohle jsem nikdy neviděl," žasl Jan Štohanzl, posila z Jihlavy.
"Když jsme proti Drážďanům hráli ve skupině, zapískali na nás a ukazovali vztyčené prostředníčky. Hrozný. A pak se to neskutečně otočilo," pohlédl mladík na hopsající ochozy.
Dynamo cup, to byl svátek pro celé město. Přišlo 5780 diváků, třetina z nich navlečená do žlutočerných drážďanských dresů.
A ten hukot, když spustili skandování Dynamo, Dynamo a zpívali! Oblíbili si také Teplice. Kolikrát při jejich parádních akcích publikum údivem vzdychlo.
"Takhle jsem si fotbal rok neužil," svěřil se sportovní ředitel Jiří Nevrlý. "Diváci, to byla bomba, superzážitek. Mají prostě jinou mentalitu," vykládal záložník Jiří Sabou nadšeně.
"Taková atmosféra strhne každého, lidé se šli pobavit. A byl plný dům i přesto, že trenéři nasadili spoustu mladých hráčů," pravil kouč Vlastislav Mareček.
V obrovském hangáru pořadatelé postavili provizorní tribuny a položili umělý trávník. Kolem plno stánků se suvenýry a občerstvením. Ukázka německé preciznosti: kelímky na pivo nesly logo turnaje a podpisy domácích hráčů.
Do kabin, vytvořených ze stavebních buněk jako v Ústí, se sice fotbalisté trousili kolem vysokozdvižných vozíků, ale nestěžovali si. Naopak. Dlouho nezapomenou.
Třeba na to, jak jim na hřiště organizátoři přinesli pivo k přípitku na oslavu jejich vítězství.
"Pokud by to pořadatelé dali předem do scénáře, nemuselo by to u mě projít," šibalsky mrknul trenér Mareček. "Ale ne, kluci si pivko zasloužili," přivřel oči.
Při slavnostním vyhlášení dostal šek na 250 euro pro nejlepšího střelce teplický útočník Edin Džeko. Skóroval čtyřikrát. "Góly mi pomůžou, ale musím je dávat i na velkém hřišti," ví bosenský talent.
Než se diváci rozutekli, vzal si do ruky mikrofon teplický fyzioterapeut Mališ a německy jim poděkoval. Slyšel aplaus. "Požádal je, aby přijeli k nám na ligu vytvořit podobnou atmosféru. Doufám, že se toho někdo chytí," přál by si trenér Mareček stejný rachot na Stínadlech.
"Hodíme jim laso. Kdyby přijeli s bubny, tak ty naše fanoušky zblázní," tvrdil Sabou.
Teplice si udělaly reklamu po celé Evropě. Satelitní kanál DSF totiž turnaj od začátku živě vysílal. "Předem jsme koukali na německé turnaje v televizi, ale že to bude takhle velké, to jsme nečekali," divil se záložník Sabou, nekompromisní i v hale - dostal dvě žluté karty.
"Rozhodčí jsou přísní. Ale hráč nesmí projít, ne?" smál se.
Štohanzl ve vítězství ani nedoufal. "Němci to berou prestižně, hodně se připravují. Myslím, že jsme je dost překvapili, když jsme jim pohár vyfoukli," pronesl.
Ale i hosté z druhé strany Krušných hor se chystali pečlivě. Na soustředění v Altenbergu trenérský triumvirát Mareček, Bartl, Habanec zkoušel možnosti střídání. Točily se tři čtveřice, na hřiště skákaly jako v hokeji přes mantinel.